Ať žije život

Pro někoho bude "Ať žije život" hodně neuchopitelný snímek. Člověk musí přijímat na stejné vlnové délce, na níž Lelouch vysílá. A když se to podaří, poskytne vám film naprosto unikátní zážitek. Krom všech jiných pozitiv, mnohými již dříve zmiňovaných, bych na tomto úžasném protiválečném snímku vyzdvihla pasáž, v níž Trintignant vede kurzy herectví. Ano, takhle by to mělo vypadat. (08.04.2011)

Claude Lelouch nezklamal ani tentokrát, tuším, že je to můj patnáctý film z jeho tvorby a opětovně mi potvrdil, že to se mnou umí.. Ode mne je to bez připomínek, nenásilné snoubení různých žánrů, zajímavý a poutavý příběh dvou manželských párů, výborní herci, krásná hudba a pochopitelně mi udělal radost Jean-Louis Trintignant, bylo mi potěšením.. (09.12.2023)

Film Ať žije život z roku 1984, který si zatím trouflo ohodnotit něco málo přes 100 lidí, je jasným důkazem, že je stále co ve filmové kinematografii objevovat. Je naprosto nevšední, originální a velmi osobitě podaný. Rozjezdem se nenechte odradit, protože, později od toho moc nejdou odtrhnout oči. Není to pro běžného popcornového diváka, ale spíše pro lidi, co hledají na filmech velmi zvláštní až specifickou atmosféru a rádi nad filmy hloubají. Přiznám se, že podobný snímek jsem zatím neviděl, opravdu. Svým způsobem je to geniální počin a těžko se o něm rozepisovat víc, to se spíš musí vidět. PS: Někdo by měl odstranit z žánrového zařazení Komedie, protože je to vedle, jak ta jedle a o to hůř, že je hned na prvním místě. (24.11.2013)

Lelouchův rukopis je nezaměnitelný a osobitý je i tam, kde se do značné míry opakuje. Opakuje se ovšem ne v tématu ani v poetice, ale v nejobecnějším uchopení. V té jedinečné mozaice vzájemně se potírajících a přece na sebe navazujících hned několika časových, ale i místních rovin. Souhlasím s těmi, kdo mají za to, že tím v určitém ohledu předjímá postmodernu. Dodávám však, že toto postižení pro Lelouche není vyčerpávající. Z tohoto hlediska lze ŽIVOT i s jeho krajně ironickým názvem spíše přiřadit k dobové globální vlně thrillerizujících filmů, jak je ve srovnatelné době točil např. Andre Cayatte, k pohledu, který svou bezradnost zatím spolehlivě dokázal ukrýt do ironie absurdit tehdejších establišmentů. Snaha vysvětlovat kosmickými vlivy zvlášť utajené kroky zpravodajských služeb mohla být i odhalující, i burcující. Je-li téma vlastně triviální podáváno vyzrálou, jemnou a chirurugicky přesnou a přitom nezaměnitelnou filmovou řečí, vzniká přesto přese všechno film, který se vyplatí nejen zhlédnout, ale i zapamatovat. (25.06.2009)

Claude Lelouch si své diváky musí najít a nebo naopak a pak je to určitě láska na celý život. Jeho filmy se většinou vymykají všem jiným šablonovitým snímkům. Ani tady to nebyla vyjimka a já se tak ocitla mimo prostor v jiné dimenzi, kde jsem občas tápala a fascinovaně očekávala, jak se to klubko těžko uvěřitelných událostí postupně rozvine. Ale je to velmi obtížné, dokonce by se dalo říct i nemožné, protože v mysteriózním duchu si s námi může Claude zahrávat jak chce, což zřejmě také s chutí udělal. Když vezmu v úvahu rok jeho vytvoření a to, že to rozhodně nebyl myšlenkově prázdný film, tak to byl neobyčejný a zvláštní zážitek, na který musíte mít ale to správné naladění. A komedie to není ani omylem. (18.10.2016)