Ať žije život

Film Ať žije život z roku 1984, který si zatím trouflo ohodnotit něco málo přes 100 lidí, je jasným důkazem, že je stále co ve filmové kinematografii objevovat. Je naprosto nevšední, originální a velmi osobitě podaný. Rozjezdem se nenechte odradit, protože, později od toho moc nejdou odtrhnout oči. Není to pro běžného popcornového diváka, ale spíše pro lidi, co hledají na filmech velmi zvláštní až specifickou atmosféru a rádi nad filmy hloubají. Přiznám se, že podobný snímek jsem zatím neviděl, opravdu. Svým způsobem je to geniální počin a těžko se o něm rozepisovat víc, to se spíš musí vidět. PS: Někdo by měl odstranit z žánrového zařazení Komedie, protože je to vedle, jak ta jedle a o to hůř, že je hned na prvním místě. (24.11.2013)

Originálna skladačka kde sa miesia dramatické prvky so scifi motívom, ku koncu sa pridajú aj snové fantázie. Film ako celok pôsobil na mňa čudným dojmom (nie v zlom), nič podobné som predtým nevidel. Režisér si tu s divákom pohráva ako mačka s myšou, pričom k pointe sa treba prehrýzať pomaly, postupne a neobvyklými cestičkami. Na dôvažok je tu všetko podtrhnuté takou zvláštnou mysterióznou atmosférou, ktorá ma miestami dostávala až do akéhosi duševného, hypnotického tranzu. Slovami na záver: čudné, hypnotické, pointovo výborné a s veľa myšlienkami na zamyslenie. Ale film rozhodne nie je pre každého, skôr len pre tých, čo sa radi nad filmom zamýšľajú a nevadí im ťažká, náročná a prečudesná forma. 85/100 (05.12.2014)

Lelouchův snímek Ať žije živou v lecčemž připomíná nejlepší filmy Davida Lynche, jeho proslulé hrátky s divákem a s filmovými žánry. Lelouch provokativně mísí prvky katastrofického filmu, využívá psychózy strachu z jaderných zbraní, hraje si s motivem mimozemské civilizace ovlivňující náš život aby ze sci fi tématu bleskurychle přešel ke špionážnímu dramatu a po celou dobu vlastně vypráví milostný příběh dvou manželských párů, kde se realita mísí s představami všech zúčastněných a zmatený divák je na pochybách nad skutečnou identitou svých hrdinů. Na začátku filmu Lelouch prostřednictvím jedné z postav říká: Jsou filmaři, kteří vypráví příběhy, jako třeba Spielbelg, jsou filmaři jako Fellini, co na příběh zcela rezignovali a jsou tací, co experimentují se způsoby, jak příběhy vyprávět. A přesně o to se snaží Lelouch ve svém díle. Nejde o to, kdo ve skutečnosti jsou jeho hrdinové. Důležité je, že jejich prostřednictvím a jejich emocemi dokáže diváka bavit a zároveň i provokovat. Celkový dojem: 90 %. (13.12.2008)

Pro někoho bude "Ať žije život" hodně neuchopitelný snímek. Člověk musí přijímat na stejné vlnové délce, na níž Lelouch vysílá. A když se to podaří, poskytne vám film naprosto unikátní zážitek. Krom všech jiných pozitiv, mnohými již dříve zmiňovaných, bych na tomto úžasném protiválečném snímku vyzdvihla pasáž, v níž Trintignant vede kurzy herectví. Ano, takhle by to mělo vypadat. (08.04.2011)

Lelouch a mimozemšťané. Metafilmový úvod ve stylu Godarda, čímž si Lelouch potvrdil svůj status režiséra třetí z vyjmenovaných kategorií (tedy ti, co ukazují, jak lze příběh vyprávěti jinak :)), dával znát, že půjde o možná až příliš intelektuální záležitost, kterou nepoberu. Pak se začala rozvíjet zápletka o záhadném zmizení dvou osob, která mi pro změnu dávala znát, že se z filmu další hodně bizarní osmdesátková sci-fi. Ale nesměl by to točit Claude Lelouch, aby na mě postupně opět nezačal navalovat několik dalších vrstev a nepředstavil filmovému světu fascinující kousek i v případě, že na pozadí frčí 80. léta ve jménu syntetické muziky a neonovými nápisy na budovách velkoměst. Nebyl by to Lelouch, kdyby vlastně pro jednou zase neukázal další originální pohled na své oblíbené téma vztahu muže a ženy na pozadí vybraných okamžiků dějin či jiných událostí. Ano, bizarně to zní, zde tu dějinnou událost představují... mimozemšťané... aneb fiktivní zásah mimozemské civilizace uprostřed hrozby doby, která do dějin vešla jako tzv. druhá studená válka. Film si krásně vykračuje nevyšlapanou cestou od krimi, mystery, sci-fi, přes romantické drama až po politicko-špionážní thriller, aby postupně prozřel s úžasnou protiválečnou myšlenkou. A ještě mezi tím nabídne podnětné lekce s filosofickým rozjímáním Jeana-Louise Trintignanta nad herectvím a v několika variacích nádherné hudební číslo s písní zpívanou "mimozemskou" řečí ze samohlásek. / EDIT: ...a když jsem se podíval po čase opakovaně (12.10.2023), zjistil jsem, že si mnohé útržky vybavuji, ale samotná pointa s důležitým zvratem mě znovu nečekaně odrovnala a posadila na zadek už jen tím, jak propojení zpočátku zdánlivě nesourodých linií teprve nabere nového významu ve vyprávění. Jako waaauuuu! :) Lelouchovy filmy jsou zkrátka nezaměnitelné svým zpracováním a atmosférou, jíž jako vždy silně podtrhuje i skvělá hudba, tentokrát nezvykle zvoleného mladého skladatele a zpěváka Didiera Barbeliviena. Vivaaa! [90%] (29.06.2020)