La La Land

Asi nikdo nepochybuje o tom, že hlavní představitelé filmu na něm odvedli pořádný kus práce, ale to samotné ještě nezaručuje, že film bude dobrý. Tedy on je dobrý, ale ne výborný. Cítím z něj určitou robotickou snahu o lov ocenění. Zatímco Whiplash byla osobitá a undergroundová slast, která se stala velkolepou až prostřednictvím své prvotní skromnosti, La La Land dává své přednosti příliš na odiv. Tváří se jako spasitel žánru, předstírá, že přináší love story, která tady ještě nebyla, ale z mého pohledu jí chybí, ehm, srdce? Nepochybně se jedná o kvalitní počin, ale pro mě není víc, než docela fajn biják na jedno použití... 7/10 (29.01.2017)

„Nikto mi nebude hovoriť, čo mám robiť.“ – „On ti to práve povedal.“ – „Lebo som mu to dovolil.“ Whiplash mi moc nesadol, no hoci je La La Land od rovnakého režiséra, je o džeze a o jeho prispôsobovaní sa dobe/novému/mladému publiku (čo ozaj nie je moja srdcová téma), bavil ma nový film Damiena Chazelleho o čosi viac. A to pritom muzikály nijako extra nemám v láske a Emma Stone mi nikdy nebola ktovieako sympatická. Atmosféra je príjemne retro, odpovedá tomu aj výprava, kostýmy... Ryan Gosling je švihák a fešák a cameo tu má aj tradične podarený magor J.K. Simmons. Žiadna z tanečno-speváckych scén ma nezasiahla, ale musím uznať, že mnohé z nich sú kvalitné, len to skrátka nie je moja šálka kávy (to o hviezdach alebo o tete z Paríža). No veľmi veľa tomu dáva fajn vzťah ústrednej dvojky a realistický a preto silný koniec. 20% navyše za to, že sa to veľmi páčilo pani manželke. A za koniec. Každopádne, Ryan už v minulosti hral vo vydarenejšej romanci. Vy viete, v ktorej. (05.07.2017)

Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! (07.02.2017)

Příliš málo muzikál či naopak až příliš muzikál. Těžko říci. V první třetině jde ještě o regulérní muzikál, kde jedno skvěle zrežírované hudební číslo na jeden záběr střídá druhé. Jenže pak se zpěv vytrácí a zůstává zaláskovaný (a vizuálně kochavě nádherný) hold technicolorové éře Hollywoodu a klasickému jazzu. Sice stále v podobě hudebního/tanečního filmu, ale nikoli muzikálu v pravém smyslu. Nebo naopak je tu písní přespříliš a úvodní třetina se měla rovněž obejít bez nich jako většina zbylé stopáže. Rozhodně to však mělo být o patnáct či dvacet minut kratší. Trn z paty tomu ovšem vytrhává hořkosladké "vždycky budeme mít malovanou Paříž" finále. Tam bych tomu odpustil první poslední. (04.01.2017)

Ok, tak ja k tomu asi neco napisu. Cekal sem na to dobre rok. Jako milovnika klasickejch hollywoodskejch muzikalu jsem si doma postavil improvizovanou svatyni s podobiznou Ryana Goslinga a Emmy Stone. Behem te doby jsem hltal kazdy prd, ktery se zjevil na Deadline, Hollywoodreporteru, Variety, ScreenJunkies a dalsich. Zacali se objevovat nadsene reakce z Benatek a dalsich festivalu. Na tema La La Land jsem zapradal diskuze s kazdou filmovou a serialovou hvezdou, ktera se zjevila u mne v praci... Prisla prvni upoutavka a ja jsem v reakci na to vylucoval vsechny mozne telni tekutiny. Otravoval jsem KarlaR s kazdou prkotinou, ktera by se mohla nahodit na MZ a na jeji Facebook. Usinal jsem s tim, ze me uz za par mesicu (tejdnu) ceka filmovy zazitek meho zivota. Slovaci meli premieru v predstihu a ja sem nase bratia zacal nenavidet. Svine jedny. Nasledne prisla vanocni premiera La La Landu v nasi domovine a ja prave zjistil, ze budu muset byt v praci 13 dni v kus 12-16 hodin denne. Zvysil jsem spotrebu (ne)povolenych podpurnych latek na dvojnasobek a nejak prezil ty nadsene komentare, ktere se zacali objevovat vsude okolo. KarelR me taky tenkrat taky nasral. Konecne nekdy druhy tyden v lednu jsem se dostal do kina a prvni dojmy byly znacne - jak to rict - nevim, nechce se mi ted minutu premyslet o vhodnem slovicku. Clovek, kterej by toho mel v zivote vic nacteneho, by na to prisel okamzite. Ten film me zakonite zklamal, ale je to stejne pecka. Reziser Damien se spis nez klasickymy hollywoodskymi muzikaly nechal inspirovat tou francouzskou vlnou sedesatych let, kterou jsem kvuli tomuhle jednomu filmu taky poctive nakoukaval, a naserviroval nam muzikal, kterej zamiril do nasich Ipodu ne 12, ale 4 pisnickami a ve zbytku nas nicil romanci, ktera citlivejsi (a vnimavejsi) duse mohla nicit hooodne dlouho. Blue Valentine to tak docela nebyl, ale stejne to byla excelentne provedena exkurze do sveta, kterej je nam tak strasne vzdalenej, ale zaroven se do nej (skoro) kazdej dokazeme velmi rychle vcitit. Redakce dobre vi, ze neni zrovna nejlepsi napad, abych psal recenze a vyjadroval se oficialne k premieram novejch filmu, a tak si muzu odpustit obligatni odstavce u hudbe Justina Horowitze, preciznim vytvarnym ztvarneni, fantastickym strihu a x dalsich vecech. Zakoncim to proste jenom tim, ze La La Land nenaplnil moje ocekavani. Vlastne ani nemohl. Dostal jsem vazne neco trochu jinyho, nez co jsem ocekaval, ale to mi nebrani zaradit to mezi TOP 3 minulyho roku po bok Arrivalu a Sing Street. Vetsinu tech oskaru si to zaslouzi. (31.01.2017)