La La Land

Příliš málo muzikál či naopak až příliš muzikál. Těžko říci. V první třetině jde ještě o regulérní muzikál, kde jedno skvěle zrežírované hudební číslo na jeden záběr střídá druhé. Jenže pak se zpěv vytrácí a zůstává zaláskovaný (a vizuálně kochavě nádherný) hold technicolorové éře Hollywoodu a klasickému jazzu. Sice stále v podobě hudebního/tanečního filmu, ale nikoli muzikálu v pravém smyslu. Nebo naopak je tu písní přespříliš a úvodní třetina se měla rovněž obejít bez nich jako většina zbylé stopáže. Rozhodně to však mělo být o patnáct či dvacet minut kratší. Trn z paty tomu ovšem vytrhává hořkosladké "vždycky budeme mít malovanou Paříž" finále. Tam bych tomu odpustil první poslední. (04.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Očakávania som mal po nadšených ohlasoch vysoké a La La Land ich ešte prekonal. Je to príjemné osvieženie v čase, keď z Hollywoodu prichádza samý remake či sequel. Spojenie úžasnej hudby so silným príbehom dvoch ľudí, ktorých stretnutie obom navždy zmenilo život. Na záverečných 10 minút budem ešte dlho spomínať, to bola čistá radosť z filmu a ja som dúfal, že ani neskončí. Tak krásne a kruté zároveň. Mám chuť si to dať celé ešte raz. Pre mňa hneď na začiatku roka zážitok, ktorý len ťažko niečo prekoná. A ide sa počúvať soundtrack. (02.01.2017)

Po nadhodnocovaném, exhibicionistickém Whiplashi se u mě Chazelle plně rehabilitoval. Pokud La La Land byl tím, k čemu doteď směřoval (debut Guy and Madeline on a Park Bench by o tom vypovídal), pak je všechno odpuštěno. Bál jsem se, jak to bude s tím záměrným amatérismem a autentizací, ale podle mě to funguje výborně - třeba vypadávání z role při společném zpěvu u piána, které by se jindy dostalo až na DVD/Blu-ray do gag reelu, je fakt kouzelné. Zároveň se to pod roušku "nezávislého" pojetí muzikálu nijak nerozpadá, ale naopak to má precizně načasované vyprávění a skvělou kameru a střih. Popravdě nevím, co proti tomu kdo může mít, pokud není zapšklý cynik nebo úhlavní nepřítel jakýchkoli muzikálů. Po velmi dlouhé době hollywoodský film, na který bych s chutí šel do kina několikrát po sobě - takovouhle ryzí dávku dopaminu jsem od továrny snů nedostal ani nepamatuju. (15.01.2017)

Muzikál popravdě není a nikdy nebude můj šálek rooibosu. Na druhou stranu je ale Damien Chazelle hodně velké lákadlo, které by bylo škoda nechat si ujít. Už kvůli dokonalému Whiplashi. La La Land má totiž i přes obyčejnou zápletku naprosto krásná taneční čísla, perfektní pár v podobě Ryana Goslinga a Emmy Stone, velice pěkné písničky a dokonalou závěrečnou scénu, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník filmařiny, který tvrdí, že filmy jsou tu především proto, aby nás bavily. Celý film ale nemá jen těchto pár nej, on také zároveň dokazuje i to, že Damien Chazelle je nejen precizní filmař, ale i obrovský milovník jazzu, u kterého se dá předpokládat, že do budoucna nám ho s radostí ještě párkrát vnutí. A mně to teda vůbec vadit nebude. (22.01.2017)