La La Land

"Ať si do mě život buší, on se unaví. Pak mu zas ukážu." Já jsem tedy brilantní zpěvák, kterej dokáže svým patrně tenorem vyděsit jakékoli množství demonstrantů a zahnat je na zoufalej útěk do uranovýho dolu. Proto si dovolím hodnotit pěvecký výkony hollywoodských kolegů a musím uznat, že se se mnou nemohou měřit, protože ti by svým kuňkáním nezahnali ani veverku do lesa. Nicméně se to o něco lépe poslouchá a i když jsem se v průběhu filmu cítil býti tradičně obalamucen oscarovým pozlátkem, tak musím uznat, že Mia na konkurzech, Sebastian v popovým balení a závěrečnej kýčovitě pestrobarevnej alternativní konec mě hodně pobavili. (30.10.2017)

// Nevim, Chazelle umí točit, umí i psát, ale imho se neumí trefit do černého. Nebo to alespoň zatím nedokázal. La La Land je perfektním spojením hudby a obrazu, stejně tak jako srdceryvným příběhem dvou lidí, kteří to v životě neměli úplně lehké. Ani sladká Emma Stone a "proč nemůžu být jako on" Ryan Gosling mě ale za dvě hodiny nedonutili fandit jejich vztahu tolik, jako se to třeba povedlo podobnému páru z 500 dní se Summer. Konec byl působivý, o tom žádná, dokonce i ta slza po menším citovém vydírání ukápla, jenom to prostě necvaklo tolik, jako jsem u podobných pecek zvyklej. A necvaklo to pro mě už ve Whiplashi, takže se prostě musí jednat o systémovou chybu, se kterou nic nezmůžu. Nicméně soundtrack JE naprosto BOŽÍ a musel jsem si ho ihned po odchodu z kina stáhnout do telefonu a poslouchat cestou domů, před spaním a zítra cestou do práce, jinak bych to asi nedal. Předpokládám nějaké fatální srdeční selhání nebo něco, takže to nehodlám riskovat. Anyways, La La Land - 9/10 (04.01.2017)

Další Chazellova trefa, o nadšení bych ale (po rozjezdovém prvním zhlédnutí) nemluvil. Možná jsem viděl moc starých muzikálů, tahle pocta/aktualizace se ale drží až moc při zemi na to, aby patřila mezi špičková díla. Samozřejmě chápu, že byly produkční možnosti omezené a že hudební vložky záměrně slouží komornímu příběhu. V tomhle směru mě ale prostě nic neoslnilo, takže je velká klika, že je La La Land muzikálem až v druhé řadě. Čím je především? Samozřejmě další moderní romancí, která se nebojí tnout do živého, a právě tady Chazelle znovu prodává svoji ničivou dramatickou sílu. Jeho schopnost natočit přímočarou žánrovku, která je univerzální až běda, je tu opět vytěžena na maximum. A ačkoliv nemůžu říct, že by mě La La Land stoprocentně sebral (Whiplash je o úroveň výš), pořád se jedná o nádherný biják, který si nějakou tu sošku určitě zaslouží. (8/10) (05.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce. (05.01.2017)