La La Land

Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! (07.02.2017)

Spíše taková hra na muzikál, na můj vkus příliš umělá a za srdce nechytající. Dobrá hudba, ano, zručně zrežírovaná taneční čísla, správně kýčovitá výprava a kouzelná Emma Stone... Jenže nebýt (zaplaťpámbu působivého) finále, nezbavil bych se za celé dvě hodiny pocitu, že se tady někdo pouze efektně předvádí, plní si sen natočit něco, co bude vypadat jako to, co už se netočí, a tak nějak při tom zapomíná na diváka. (17.01.2017)

Jubilejní stý komentář u tohoto kousku začnu tím, že se jedná o, stejně jako loni u the Big Short, nejlepší film co jsem letos zatím viděl. HAHA a nyní i bez humoru mohu říci, že ačkoliv nejsem muzikálový nadšenec a krom Moulin Rouge jsem nic zásadního neviděl, La la Land mě k sobě připoutal už od nápaditého začátku a ačkoliv se závěrečný akt poměrně táhl, úplný závěr mě zase téměř natrvalo zarazil do nekomfortní sedačky pražské Lucerny. Miles Teller byl v režisérově prvotině Whiplash skvělý, ovšem zde si ho naprosto nedokážu představit a bez výtečného dynamického dua by ten film byl né-li poloviční. Ryan Gosling je, co se týče uvěřitelnosti a určité neprůhlednosti, jistota a ačkoliv jsem s ním už viděl několik filmů, do kterých se příliš nehodil, absolutně si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by tak výborně a flexibilně sekundoval oscarové Emmě Stone, v jejichž obřích kukadlech jsem se ztratil hlavně v Birdmanovi a nejen tam. Druhým středobodem filmu je vymazlená choreografie v kombinaci s režisérskou vůlí natočit něco neotřelého a zároveň bezprecedentního, jejíž každý záběr ladí a koresponduje s výtečnou kamerou, která jestli toho zlatýho plešouna nezíská, tak už fakt nevím (získalo! :D). Tomuhle nemůže konkurovat ani dvojnásobný vítěz Roger Deakins ani Arrival jakožto největší želízko v ohni. Damien Chazelle se u mě stává dalším filmařem, u něhož budu sledovat každý nadcházející projekt, ať už bude o čemkoliv. 9/10...[4.1.2016_ČSFD projekce_kino Lucerna] (05.01.2017)

Dvě hodiny jsem zářil. A šel do toho s tím, že nemám rád zdlouhavý nablýskaný tanečky a zpěvy na playback, jazz se mi zatím neotevřel, Crazy Stupid Love je moje nejoblíbenější vztahovka-komedie a v případě Goslinga jsem už delší dobu skoro gay. Tohle mi dává pobrat titulky typu muzikál i pro ty co neradi muzikály, triumfuje talentem, lehkostí a chemií své herecké dvojice jako páru snílků, hraje s divákem a užívá si samo každou vteřinu, předvede geniální poslední roční období neboli "Epilogue", světí starý Hollywood a prostě ukazuje proč je film tak krásný magický médium. S každým to nehne, já jsem zůstal hrdě učarován - snímek roku, možná klidně let. A první, na který jsem šel 3x do kina v rámci jednoho týdne. A happy end nebo ne, tak nejvíc povznášející film, co znám. "It's a beautiful combination of an homage to the past and something entirely new." (NPR) P.S. moje "svatá trojice" L.A. spolu s Once Upon a Time in Hollywood + Babylon (20.12.2016)

Po Neon Demon a The Nice Guys tretia tohtoročná óda na L.A. Rok 2016 nemohol skončiť príznačnejšie ako filmom o posadnutí nostalgiou a snahe žiť v zidealizovanej minulosti. Pozerá sa na to skvelo, piesne sú chytľavé, kulisy krásne farebné, občas je to aj vtipné (I Ran!), ale nesie si to so sebou klasické vady muzikálov ako riedky dej a prepálenú stopáž. A niekedy zlý lip sync. (01.01.2017)