La La Land

To se mám jako dojímat nad z prstu vycucanou romancí mezi dvěma nesympatickými narcistními elitáři? Mám se trápit kvůli jejich first world problems? A to ještě ke všemu ve filmu, který má děj navlečený na kostru směšně banální alegorie čtyř ročních období, takže je průhledný skoro jak duch Casper? Tak to fakt ne, ty vole. Chválit by se leccos dalo (namátkou výprava, pár milých momentů, závěrečných zhruba deset minut, které by se sympatickými hrdiny i byly bývaly fungovaly), ale pokud tohle má být bezkonkurenční favorit letošních oscarů, tak potěš kotě. Za mne teda silně NELALA, zklamání jak prase. PS: Pořád uvažuju o tom, proč to na mě nefungovalo (protože jsem si vážně myslel, že mi film sedne). Jako hlavní důvod vidím asi to, že úvodní muzikálově zkratkovité budování vztahu nedokáže /alespoň pro mě/ vystavět dostatečně bytelné základy pro procítění nemuzikálově ambiciózního závěru. (04.01.2017)

Jednooký mezi slepými králem... Jedině tak si lze vysvětlit těch 12 (nepochopitelných) nominací na Oscara. Přirovnávání La La Landu k Moulin Rouge, to jako vážně?! Druhý zmíněný byl audiovizuálně mnohem vypiplanější, příběhově mnohem silnější a hlavně měl sympatické herce v hlavních rolích. Bezprostřední a trhlou Emmu Stone mám ráda, nikdy mi v ničem nevadila. Což se ale nedá říct o Ryanu Goslingovi - nezlobte se na mě, ale ten chlap je totální herecký dřevo. Začátek filmu na dálnici byla strojená přehypovaná nuda, potom se to celkem dobře rozjelo jak se Mia a Sebastian navzájem oťukávali a od druhé poloviny se rozjede tak utahané hořkosladké melodrama, že jsem myslela že se ukoušu nudou. Ta kýčovitá snaha o efekt a průhledná snaha dojmout diváka mi skoro celý film zkazila. Nechce se mi věřit že filmař, který má na svém kontě dynamický Wiplash, má na svědomí tento tempem nevyvážený snímek. Na druhou stranu má to pěknou kameru, zručně zrežírovaná taneční čísla a vcelku dobrou hudbu (2 písně jsou solidní nadprůměr, zbytek šel mimo mě) ale to je tak asi všechno. Humbuk kolem La La Landu šel úplně mimo mě. 60 % (29.01.2017)

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Moulin Rouge a pak velká mezera. Teď ji vyplňují dva snílci, kteří jsou nejprve zaseknutí v dopravní zácpě, ale hlavně ve svých životech. Ona touží být herečkou (sakra, kdo by ji neobsadil?), on hájí jazzovou klasiku, jenže na ni už málokdo slyší. Potkají se ve městě umírajících snů, budou snít dál, tančit i zpívat v komornějším balení a hlavně se budou milovat. A my je. Kouzelní Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně potřetí doslova přirostli, je radost sledovat je (ač nejsou žádní velcí zpěváci nebo tanečníci) i nápady Damiena Chazelleho, který několikrát vymění kabát a který se zatraceně rychle drápe na vrchol. Pastelové barvy, retro šatičky, starý kabriolet, mladík shrbený nad piánem, atmosféra. Texty jsou moc fajn, ač hudební čísla tak úplně nestrhnou. Ani nemají. Když už ale hledat chybičky, tak to občas úplně nevtáhne, místy ztrácíme dech, asi i proto, že zápletka filmu je přeci jen trochu fádní. Emma Stone má krapet víc prostoru a Oscara by si zasloužila už jen za úžasnou scénu, kdy ON přijede za NÍ k rodičům. Magická pohádka. (20.01.2017)