Demolice

Tohle téma ve mě vzbudilo skepsi co se komedie týče a tenhle pocit byl oprávněný. Komediálního tu nebylo vůbec nic a žánrové zařazení nechápu. To by mi ale ani tak nevadilo, pokud by to nahrazovala dramatická linka. Ale to se bohužel nestalo. Já sice chápu, co tím chtěl básník říci, ale forma, jakou se hlavní hrdina vyrovnával se smrtí manželky resp. to, jak hledal důvod, proč se mu nedaří truchlit odpovídajícím způsobem, to mi bylo naprosto cizí a nerozuměl jsem tomu. To, že byl film obsazen výbornými a solidně vystupujícími herci byla v tomto případě jen malá náplast. 30% (06.07.2016)

Jake Gyllenhaal ma baví stále viac a viac. Nie je to len zaujímavými rolami, ktoré stvárňuje, ale aj samotným hereckým prejavom a tou charizmou, ktorú vyžaruje. Po úlohe sociopata vo filme Nightcrawler tu je ďalšia bizarná rola - tentokrát melancholicko-psychopatický Demolition-man, ktorý sa po svojom vysporiadáva s tragickou udalosťou. Väčšinou sa mi nepáči, keď film príliš prerastá do poetiky, ale v tomto prípade to vytváralo práveže naopak vysoko pozitívny aspekt. Naomi Watts tiež prispela ku kvalite, a v neposlednom rade určite aj prísny otec Chris Cooper. Fakt, treba uznať, že to stálo za to, a treba určite pochváliť aj soundtrack. No ešte jedna vec by ma dosť zaujímala - kto jazdí v tom kombi? (01.07.2016)

Demolition je film pro zlomené duše. Nepochopí ho lidé, kteří nikdy nezažili ten pocit, kdy chcete křičet, smát nebo plakat. Ale nejde to, protože víte, že se nic nezmění. Jakmile otevřete oči, je to stále ten stejný svět. Nejvíce film ocení melancholici, protože se v něm často uvidí. Příběh o dvou ztracených duší, které bloumají světem. Davis (Jake Gyllenhaal), který přišel o ženu a Karen (Naomi Watts) která žije bez lásky. Jen díky souhře náhod si začnou dopisovat a city se probouzejí. Mezi mladým bankéřem a ženou na servisní lince proběhne něco mimořádného. A myslím, že film to vyjádřil naprosto dokonale. Chemie mezi Jakem a Naomi funguje stoprocentně a proto je jejich koukání do očí prostě nádherné. Oba najdou pochopení v tom druhém a z náhodného vzplanutí se stává nádherný vztah plný emocí. I když je film vlastně neskutečně hořký, tak stejně jsou některé scény humorné. Na filmu je nejlepší herecká dvojice, která kromě sympatií dokáže vyjádřit cokoliv. (Skoro) Oscarový herci jsou prostě zárukou kvality a mě ještě nahrává to, že mám oba ve velké oblibě. Vyznění filmu mi hodně připomíná Lost in Translation (2003), který taky prezentuje dvě osoby se syndromem vyhoření a hledáním smyslu života. Oba filmy mají leccos společné. Místy jsou vtipné, herecky jsou oba geniální a hlavně jsou oba neskutečně hořkými snímky. Ocení to málokdo, ale pravda je že se v obou skrývá neskutečná krása. (78 %) (12.02.2017)

Hezké, sice ne úplně zdárně dotažené do konce, nicméně jsem vděčný, že se mně nedostalo přeslazeného emočního výlevu, při němž je každou půlhodinu nutné měnit čípek z rekta. Ve zkratce by se o ději dalo napsat, že je to ten film, ve kterém Jake Gyllenhaal demoluje nábytek ve svém luxusním domě. No moment, v mých bulvách až takhle banálně film nevyzníval. Je to o tuze bohatém finančníkovi, jemuž umře tragicky žena, on autohavárii přežije. Moc netruchlí, rázem naváže přátelství s přívětivou ženou z oddělení služeb pro zákazníky, kam zaslal sérii svých dopisů, v nichž stížnost na nefunkční automat na cukrovinky v nemocnici, je tím nejmenším z celého obsahu nebývale otevřeného osobního doznání, a jejím pubertálním synem, koketujícím s myšlenkami na stejné pohlaví. A nadto si sem tam rozbije nějakou zeď, až to vyvrcholí demolicí interiéru jeho domu. Výsledkem je neotřele strukturovaný film, který nikterak do diváka prvoplánovými emocemi nebuší, což je na filmu hodně sympatické. Spíše vyčkává, co filmem předkládané s divákem provede. A film se dá užít ve dvojím diváckém přístupu - buď si vyberete psychologické aspekty příběhu, nebo se zaměříte na prosté životní radosti i strasti. Neplést si film s komedií, do toho má hodně daleko. Takový umně vykalibrovaný příběh si žádal vyzrálý herecký výkon, a ten dodal Jake Gyllenhaal. Ovšem i za jeho účasti se neodbouraly rušivé prvky, jeho tchán, Chris Cooper, scény, v nichž vystupoval, prostě nezaujaly. Ono vůbec to rodinné zázemí, pracovní prostředí i nadační aktivity jeho zesnulé ženy, to vše postrádalo glanc, narušovalo to náladu filmu, nejednou se dostavil zdlouhavý ráz. A teď to hlavní - celý film je smutný, depresi vyvolávající záležitost. A ještě závěr mohli udělat kvalitnější, najednou mně přišel uspěchaný, do předešlého konceptu vůbec nezapadl. Takže výtky mám, ovšem převažuje zajímavé pojetí. 7/10 (30.12.2017)

Jake Gyllenhaal si opět střihl jednu z těch prapodivných postav prapodivných amerických velkodramat. To mu jde asi ze všeho nejlíp. Až skoro mám pocit, že v soukromí bude taky dost divnej, když mu tyhle uzavřené osoby, u kterých vůbec nevíte, co se jim honí hlavou, tak neuvěřitelně jdou. Filmařsky je to následně klasika Jean-Marc Valléeho. On se v těch netypicky typických dramatech vysloveně vyžívá a snaží se onou syrovostí být hodně precizní. Divákovi k tomu vůbec nic nevysvětluje a nutí ho zapřemýšlet nad onou postavou Jacka. Přemýšlel jsem, přemýšlel. Nic moc nevymyslel, ale jeho divnost mě i přesto donutila film dokoukat až do konce. (17.05.2017)