Zvláštní případ

Téma je sice silné, ale objevuje se průběžně v kinematografii do dnešní doby (viz třeba Ďábel nosí Pradu). Film o závislosti nevyhraněného člověka má v podstatě jen dvě možnosti konce - buď si člověk uvědomí svou závislost a osvobodí se, stane se soběstačným, nebo nutné náhlé zhroucení svého světa neunese s odchodem svého idolu. Film je ale pojat tak strašlivě rozvláčně, kdy jen půl hodiny poznáváme dva tři charaktery, a přesto o nich víme málo (kromě sázení a hry v karty ten mladík vážně nemá žádné jiné koníčky?), takže se na film dá podívat snad jen kvůli sexy Nathalii Baye. Podobnou šéfku jsem kdysi také měl, neznala víkendy ani soukromí svých zaměstnanců, myslela si, že jí patří, tak jsem šel rychle pryč. Po mně odešli pak i další, a paní se firma zhroutila. Což mi přijde zajímavější historka, než tento film, který vlastně ani nejde do hloubky. (02.11.2016)

Naše firma byla jako posádka lodi v bouři bez kapitána. Kdo se na ředitelskou židli posadit má? Propuštěn buď ten, kdo se křivě podívá. Sbohem buď starý živote, pryč s tebou, do nového se teď dívám. Temné síly se zrodily, roztříštily svou tvář, ďábelská lekce manipulace rozžehla svou zář. Jsem pouhou kostičkou domina záhadné delegace, která splynula s všudypřítomnou formou abstrakce. Muž v šedém pláštíku s lakotnou identitou, sám velký šéf už smlouvu sepisuje, lesk vlastního sebeklamu na zlatém podnose představuje. Snadné je podlehnout. Stoupám, stoupám. Kam se otočím, tam on oči má. Nemůžu odolat vyšším příčkám jako vábícím girlandám lehkých to kurtizán. Na dvoře mefistofelovském rozmazlován, teď samotou "rozesmíván." Odešel, ale naše loď pluje dál... (16.07.2015)

Zvláštny prípad je mierne nadsadená dráma z prostredia pracovného a rodinného života. Tým mám na mysli, že asi takto by sa veci neodohrávali, ale tu nejde o realitu, ale o to, čoho je dej synekdochou. Áno, už počiatkom 80. rokov a asi aj oveľa skôr bola priorita spoločnosti kariéra a "no personal life" ako napríklad také nepodstatné založenie rodiny. Tento film je silný aj v detailoch, napríklad reakcia manželky nato, či náhodou nečaká dieťa. A samozrejme záver, ktorý môže na prvý pohľad pôsobiť ako utnutie filmu, ale asi výstižnejšie skončiť nemohol. Film bude aktuálny aj o sto rokov, ak tu ešte budeme a neupracujeme sa k smrti. (17.07.2015)

Tohle je dost nedoceněný film. Je zajímavé, kolika lidem tu připadá odtržený od reality, přehnaný, nebo vyspekulovaný. Ale vězte, že takhle to opravdu chodí, nebo přesněji: mělo by chodit. Jestliže totiž práci neobětujeme úplně všechno, včetně našeho soukromého a rodinného života, vlastního zdraví a nakonec i vlastního života, nikdy nemůžeme říct, že jsme opravdu pracovali. Práce, která nás beze zbytku nesešrotuje jak duševně, tak i fyzicky, totiž není žádná skutečná práce, je to jen takové šolichání. Tak se "pracovalo" po celou sovětskou éru v Rusku a samozřejmě i u nás v období totality, no a nad výsledky a následky žasneme vlastně dodnes. Zato celá ekonomicky vyspělá západní civilizace vznikla právě tím druhým způsobem, každý jí musel obětovat celého sebe. Otázkou ovšem je, jak dlouho tato diferenciace západu a východu ještě vydrží... (15.08.2022)

Příběh řadového pracovníka oddělení reklamy Louise, jemuž nový šéf nabídne kariérní postup a větší prostor pro realizaci jeho nápadů. Postupně se dostává do vleku manipulativního šéfa Bertranda, který jej začne využívat, nutí jej k přesčasům, začne mu vstupovat do soukromého života. Výborný byl moment, kdy Bertrand jednou v noci odešel za novým projektem a najednou zůstal Louise jak kůl v plotě, vykořeněný, bez manželky, bez kamarádů v práci, bez svého starého života. Zůstala jen pachuť a osamělost. Michel Piccoli ztvárnil úžasného manipulátora! (27.07.2014)