Účinkují:
Daniela Drtinová (moderátor), Martin Veselovský (moderátor), Emma Smetana (moderátor), Filip Horký (moderátor), Daniela Písařovicová (moderátor) (více)Obsahy(1)
Internetový publicistický pořad DVTV je video-projekt moderátorů Martina Veselovského a Daniely Drtinové. Každý den přináší nové rozhovory nebo komentáře na nejrůznější témata ať už z politického, kulturního či společenského dění. (xrubesd)
Recenze (126)
Veselovský je česká moderátorská špička (Drtinová je taky jasný nadprůměr, ale na svého mužského kolegu v mých očích nemá) a DVTV je pro mě prototypem kvalitního seriózního publicistického pořadu, přestože pravidelným divákem (zatím) nejsem (díly si vybírám na základě konkrétních hostů a témat). 80 % ()
Viděl jsem pár dílů a nijak extra mi to nepřišlo. Moderátoři si hrají na držitele pravdy, a pokud jim host nesedí, dokážou se točit pořád dokolečka na nějaké pitomosti, která evidentně pro hosta důležitá není, ale pro moderátora ano. A tak se pár minut plácá o ničem, protože dotyčný nechce být někam vmanipulován, nebo některé se i někam podaří vmanipulovat, ale protože tam nechtěli, není to jejich parketa, tak je řeč zas o ničem. Místo, aby se rozvíjely názory dotyčného a jemně se polemizovalo, tak nositelé pravdy dávají najevo, jak všechno vědí a znají a jsou arbitry na rozum. Což často nejsou a jen se ztrapňují svou hloupostí. ()
Má to určitě své mouchy, ale v globále je to pro mě po Hydeparku Civilizaci teprve druhý publicistický pořad, na který se s chutí dívám pravidelně (přestože zdaleka né na všechny rozhovory, na to zatím není čas). Výběr hostů je hodně pestrý a už teď se jim tam za dobu fungování DVTV podařilo dostat pěknou řádku velice zajímavých lidí. Ohledně moderátorů nemůžu říct, který se mi zdá lepší nebo horší. Už mě oba několikrát zklamali, ale taky velice mile překvapili. Ve zkratce - Veselovský by mohl hostům méně často skákat do řeči a Drtinová by měla trochu krotit její nadšení ze spirituálních tematik. Pokusit se pokládat více vědecky objektivní otázky a né hned věřit všemu, co jí hosté řeknou... Každopádně díky úzkému kontaktu s diváky (hlavně přes sociální sítě) a jejich bezprostřední kritice pomocí komentářů pod jednotlivými videi si možná lépe uvědomují, co dělají při rozhovorech za chyby. A mám pocit, že díky tomu na sobě oba stále pracují a postupně se zlepšují. Za to velký palec nahoru. Ale i kdyby se už moderátorsky nějak zásadně nezlepšili, pro mě jsou nejzásadnější 2 hlavní věci, které si tvůrci DVTV předsevzali - být nezávislé publicistické médium a přivádět do pořadu zajímavé hosty. I přes mou lehkou skepsi se jim to v tuto chvíli, podle mě, daří na jedničku. Takže palec nahoru a gratulace k velkému úspěchu na kickstarteru. A hlavně nikdy neztraťte svoji tvář! ()
Chcete vědět, co si má správný uvědomělý budovatel světlých zítřků pod nehynoucím praporem naší skvělé Evropské unie myslet? Pak sledujte toto novodobé Rudé právo (ano, jsem si vědom, že tímto srovnáním Rudé právo urážím). Nejvíce fascinující na tom však není samotný obsah, při jehož tvorbě se musí tvůrcům zvedat žaludek ze sebe samých, nýbrž forma, která u diváka s nepředstíranou drzostí předpokládá, že je úplný pitomec. A on většinou i je. ()
Veselovský především nikdy nepochopil (nebo to úspěšně předstírá), že podstata dialogu tkví ve spolupráci na odhalování hloubkové podstaty a integrity myšlenek a názorů hosta, nikoli v povrchním a planém šermování na efekt. *** Celé DVTV je na tomhle banálním křižování se smrtelně vážnými výrazy založeno od začátku a je jedno, kdo je hostem, a je (skoro) jedno, kdo je moderátorem. Jen u těch, kteří by měli co smysluplného a podstatného říct, to bolí dvojnásob, protože se tím spíš odkrývá, jak v DVTV, a Veselovskému zvlášť, vůbec nejde o nějakou kultivaci myšlení a možný společenský přínos soustředěného rozhovoru s veřejnými osobnostmi, ale jak je to prostě jen jinak formátovaná show než kotel Jílkové, ale v principu jedno a totéž. *** Ony se tu myslím potkávají tři věci: 1) jednak Veselovský myslím není schopen osvobodit se z té od začátku pořadu modelově nastavené formy podezíravého výslechu za každou! cenu, takže i otázka na číslo bot bude v jeho případě mít podobu kulometného výslechu, při němž se pro jistotu i nejušlechtilejšího filantropa a světce zeptá, jestli si jistý, jak si může být jistý, kdy si to naposledy ověřoval a jestli náhodou nemá důvod pravou skutečnost tajit, co za nekalé úmysly tím sleduje a jestli z toho nevyplývá, že není zase takový světec a filantrop atd., a vůbec nedokáže odstínit, co je a co není podstatné vzhledem k tomu, koho před sebou má, a především není ani s to pochopit, že skoro vždycky jedná kontraproduktivně vůči vlastnímu účelu a smyslu investigativního rozhovoru: že místo aby případně volenými otázkami ozřejmoval předpoklady, východiska a cíle uvažování a konání svého hosta a případně i soulad jeho myšlení s jeho konáním a poměřoval jeho morální integritu se zvolenou etikou či kodexem, jenom rýpe do čehokoli, co se zrovna namane, a velice povrchně a bez schopnosti vhledu hledá, na čem svého hosta (ale spíše zajatce) dotazy pronášenými se smrtelně vážnou dikcí a kamenným výrazem tváře uštvat a ukřižovat, takže se vlastně (skoro) nikdy nic podstatného nedozvíme. 2) Veselovský na sebe touhle zabijáckou, kontraproduktivní strategií jen systematicky prozrazuje, že prostě není velkorysý a upřímně zvídavý člověk schopný aktivně přesahovat k druhému a vést společensky obohacující dialog, ale jen svého druhu mechanický produktor jednoho populárního formátu rádoby tvrďáckého výslechu, který si prostě nenechá hosta utéct z otázky, i kdyby se kvůli tomu dvacet minut netočili kolem ničeho ničeho smysluplnějšího než čísla jeho bot, dokud nebude mít dostatečný (jakkoli falešný) pocit uspokojení, že nad ním konečně morálně zvítězil. Drtinová i Smetana se ostatně musely naučit úplně stejně nevtipný postup, jen ho provázejí jinými neústupnými grimasami a dikcí. A 3) velkou roli hraje fakt, že tvrďácká forma tohoto kotle Jílkové pro vzdělanější sadisty je prostě masově divácky vděčná a zaplňuje komerční díru na trhu senzací. *** Někdy, když se výjimečně ještě chci ze účastnou sympatií s nějakou jejich obětí podívat, co se odehrálo, si při tom alespoň úlevně představuji, jak by formát rozhovorů v DVTV popsal takový Zdeněk Jirotka. *** Nejhůř se pak samozřejmě dívá na ty díly, při nichž je hostem osobnost s vysokým morálním kreditem a inteligencí, který by doopravdy měl co hodnotného říct, kdyby ho nechali. *** Pokud si pamatuji, zažila jsem jednou jedinkrát, že se některý takový host nenechal touhle utilitárně vražednou strategií umlčet a pronesl snad všechno, co měl na srdci, a položil to do branky protivníka vítězoslavně jako ragbyový míč - a to byla ženská vybavená neuvěřitelnou kadencí mluvy a schopností vokalizovat smysluplně formulované odpovědi téměř rychlostí světla - povedlo se jí díky tomu vychrlit všechna relevantní fakta i souvislosti o tom, jak se v naší společnosti liší důstojný život od přežívání, a jednoznačně Smetanu na cestě k brance knokautovala. Drobná nevýhoda je, že člověk si to musí pouštět málem zpomaleně, aby té její komprimované palbě rozuměl, ale stojí to za to. Byla to Lucie Trlifajová ze Sociologického ústavu AV a dodnes k ní za tenhle jedinečný hrdinský výkon, vítězství obsahu nad formou, při němž položila celé DVTV s jeho strategiemi na lopatky, chovám neskonalý obdiv. Možno shlédnout zde: https://video.aktualne.cz/dvtv/expertka-polovina-lidi-nevydela-na-dustojny-zivot-nema-na-do/r~7ad29a7271da11e9b9980cc47ab5f122/ () (méně) (více)