Avengers: Infinity War

Z jednoho pohledu jsou Avengers: Infinity War úžasným (polo)zakončením jedné dekády, při kterém komiksy začaly ve velkém ovládat filmový průmysl a těžit z něj obrovské množství peněz a diváků. Je to úspěch, který funguje, svazuje mnoho naplánovaných postav a příběhových linií do epického finále a dokáže bavit celou dobu. Nejen díky známým tvářím, ale i díky nejlepšímu záporákovi v dosavadním MCU. Pro někoho, koho filmy od Marvelu baví a viděl většinu nebo všechny, je to povinnost. // Druhý pohled (se spoilery): s filmy od MCU je to jako s klasickými pokračováními, všeho musí být více a všechno musí být větší. Po každém záporákovi přijde další, větší, hrdinové prohrávají, dokud se nezvednou (nespojí) nebo se neobjeví nějaký další, který všechno zachrání. Navíc, postavy prakticky neumírají, pokud ano, zase se vrátí. Jsou to principy čitelné, známé a odpovídají i komiksům papírovým. Když se však touto optikou podívám zpět po dvou dnech na promítání posledních Avengerů (a promítnu si i obsah předchozích filmů), tak vlastně IW vnímám jako za a) film o Thanosovi, b) efektní "vtip" vůči divákům. Proč? Protože závěr filmu, ať je jakkoliv bombastický, v kině mě bavil a milion dalších věcí, tak všichni už víme, že to prostě je na efekt a v dalším díle se vše vyřeší podle cca dvou scénářů (cestování časem/multiverse). Stačí to na nejepičtější týmovku všech dob? PS: do tohoto dílu jsem měl rád Hulka, ale to, co s ním scénáristé začali dělat v třetím Thorovi taky už jde do extrému a je otravný a zbytečný (projděte si film a uvidíte). PPS: aspoň jednou mohlo někoho napadnout Thanosovi useknout ruku nebo hlavu (viď blonďáku).. (28.04.2018)

Earth is closed today. Když herci, tvůrci i producenti rozhlašovali, že poslední desetiletka vedla právě sem, nelhali. Jakkoli už jsme si několika setkáními napříč sériemi prošli a pokaždé jsem z kina odcházel vysoce spokojený, vždy bylo očividné, že jde v jádru o postavy Avengerů a až ve druhém plánu o definitivní osud města, státu či planety. V Infinity War je všechno jinak a vesmír balancující na hraně je rozpoznatelně v sázce od samého úvodu. Padají oběti, padají lodě, padají měsíce a já jen půltřetí hodinu zaraženě zírám na plátno a vím, že tohle jsem si strašně dlouho přál vidět, snad ještě víc, než jsem si byl ochoten připustit. Spolupráce Iron Mana s Doctorem Strangem, slovní přestřelky Thora se Strážci Galaxie, Cap s Black Widow a jejich návrat ze stínů - a nad nimi všemi padlý Titán, který bere příklady z dělení dvěma až moc vážně. Měl jsem velké přání, aby se mnou film zamával. Nejen v tomto ohledu pak skutečnost předčila očekávání, když mi pumpa jela tak rychle, že jsem snad na třech místech myslel, že mi vyskočí z těla. Avengers tentokrát neredefinují jen týmovky, dokonce ani jen komiksy. Tentokrát redefinují blockbuster a posunout takovou laťku výš můžou za rok zase jen oni. (30.04.2018)

Takhle. Řada rovin, do nichž je děj rozrastrován, stejně jako počet figur, musí některé dvanáctileté docela mást. Třeba takový já se chvílemi motal jako japonská myška. To je první plus. Mírný důraz na to, aby se udržela pozornost a zaplo se cirka setinové množství mozkové kapacity. A druhým plusem je konec, neboť podobné hepyjendy vyžaduji houšť. Pan Negativní, co je lidumilný tak konstruktivně, jako tři neziskovky dohromady, též zaujal, i když vypadá coby keporkak, kterému po nějakém ošklivém incidentu u Fukušimy narostl k bradičce člověk. Přesto v mé mysli rezonuje podezření, že se blíží díl, ve kterém to celé demografické pozitivum zase poserou. A můj vztah vůči dějové větvi ohledně Wakandy sdělím jen vyvoleným a interně, neboť jinak bych šel asi na kříž. Nebo do blistů. (20.08.2018)

... jen mě trochu zlobilo, že veškeré zvraty jsou postaveny na poměrně otravné premise, že hodnota jednoho života nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Otravné zejména protože ve skutečnosti šlo spíš o karikaturu této premisy: hodnoty životů některých jednotlivců nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Někdy. Trochu nahodile. Nutno ale říct, že tak principy při snaze aplikovat je na dění zkrátka dopadávají. ___ Zejména mi ale vadila bezbřehá schopnost našich hrdinů selhat v klíčovém okamžiku. Potřebou mít proslov, hysterickým výlevem. Ale jinak skvělé, velkolepé! (11.09.2018)

“Mother f...!” Po třetí to samé, akorát delší, větší, s více postavama (vlastně se všema) a hlavně nejlepším záporákem a zajímavým zakončením. Tak jako žádná Marvelovka, ani tento kolos nedokázal udržet moji pozornost non-stop (občas jsem odskočil myšlenkama tam a tam), nicméně z Avengerů mě bavil nejvíc. Jiskřením mezi vážnou partou a Strážci (kteří jsou mnohem lepší jako spestření, než jako tahouni), větším prostorem pro zvážnělého Thora (kterého infantilní komedie Ragnarok mě nepotěšila), a různorodostí a početností herecké party, se kterou vám je prostě fajn. 10 let si udržet takovouhle řemeslnou profesionalitu a schopnost neustále zvyšovat spokojenost a nadšení fanoušků je obdivuhodné. Marvel je fenomén, smekám. (26.04.2018)