Avengers: Endgame

Tak jsem pár měsíců nic nenapsal a nic nehodnotil (holt i ploutvonožec se někdy cítí tak, že není na nic nálada), ale tenhle film jsem si definitivně do žil vpíchl na velkém plátně a bylo to... Velkolepé. Naprosto perfektně vysoustružený děj, který osciluje mezi komorními scénami o několika postavách a mezi něčím, co jsem jednak nevěřil, že se vůbec na plátno vleze a druhak, že to vůbec může fungovat. A ono to funguje. A jako bonus si to zachovává ducha komiksů, aniž by to vypadalo (příliš) dementně a perfektně to uzavírá předchozích deset Marvel-let.... Nechtěl by Disney převelet Kevina Feigiho ke Star Wars...? (20.07.2019)

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. (28.04.2019)

Úctyhodné završení jedné filmové ságy, které se ale na můj vkus až příliš podřídilo tomu, co diváci očekávají/chtějí a rezignuje se jak na pečlivější vykreslení nastolených témat, tak i ochotu uhnout od zavedených vzorců. Úvod s Thanosem podivně zkratkovitý (najednou ho vyřešili v podstatě lusknutím prstu, aby se tak řeklo), následující hodinové regulérní drámo o ztrátě a lidskosti je sice působivé a příjemně dospělé, ale proč ze světa zmizeli všichni popeláři a společnost najednou nebyla schopná fungovat, to jsem nerozklíčoval. Prostřední část nejhravější (redefinice dvou postav přímo zlatá) a šlo o asi nejlepší možný způsob, jak využít historii dlouhodobě budovaného universa. Finále uf. Nemyslím teď samotný dojemný konec, ale celou tu tupě generickou velkolepou akci předtím, která je zas jen o tom, že se dvě skupinky postaví proti sobě na otevřeném poli a mydlí se hlava, nehlava. Tvůrci to mohli zasadit doslova kamkoli, ale místo toho jen zrecyklovali Infinity War (a tam se s tím imho poprali o něco působivěji). Chápu to nadšení, ale pocitově pro mě bude Endgame v poměru k Infinity War (a vlastně i Občanské válce) podobně "ten druhý", jako Temný rytíř povstal ke svému nedostižnému předchůdci. (28.04.2019)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)

Na závěrečný Avengers jsem se připravoval jak na státnice, před projekcí jsem sjel od Marvelu všechno co dům dal, donesl jsem si domů šest kamenů z nedalekého parku a přemýšlel, že vezmu kladivo a probourám zeď k sousedovi. Jak se ukázalo ani tahle příprava, ale ani má bujná fantazie na kluky a holky od Marvelu nestačila. Celkem rychle totiž tvůrci mým fantaziím o vývoji posledních avangers udělali papá. Tito Avengers pro mě nejsou o kolosálních bitvách, o humoru ani o efektech, byť vše ve filmu najdeme, ale poslední Avengers jsou pro mě především o Avengers. Samotnou zápletku dostanu na talíři vlastně až v půlce bijáku a to se mě na tom velmi líbilo, že tvůrci pracují s mým očekáváním, snaží se ukázat že i sebelepší superhrdina cítí stejnou bolest a lásku jako my všichni ostatní, ale nezapomíná ani na humor, návrat Thora na scénu to je první liga humoru a už tak sympatická postava tohoto světa u mě hned poskočila o několik pater výš. Asi se mně až dodneška ještě nestalo, aby stačil záběr na nějakýho superhrdinu, jako tady na Thora a já se válel smíchy. Chvilky pro dojetí tam jistě jsou a za mě krom té největší, i jedna málo nápadná (sestry ) to se mě fakt dostalo do srdce. Určitě to není díl, který má nejrychlejší tempo, epochální střety, osudové proslovy, tohle je díl, který má ovšem nejvyzrálější filmařinu, krásně pracuje s detaily a rozumí duši i srdci svých postav a to je úplně to nejlepší co jsem mohl od Avengers dostat, emoce. (24.04.2019)