Božská Florence

Viděno v RegioJetu při cestě z Prahy do Zábřehu. Nápad dost dobrý, ale šlape tak na půl plynu. Příběh o staré bohaté ženě, kterou její manžel a lidé okolo ní udržují ve světě iluze, ve kterém je naprosto dokonalá zpěvačka – přičemž naprostý opak je pravdou a její zpěv by se dal přirovnat k vřeštění opic v ZOO. Přitom ale tahle iluze jí z nějakého zázračného důvodu udržuje při životě, protože může dělat to, co vždy bylo (a je) jejím životním snem. Víc k ději psát nebudu, nicméně už z tohohle by šlo udělat dost silný a zajímavý příběh. A zajímavé to sice je, ale ne zrovna povedené. Chybí tomu nějaký silnější dojem, od prvního vystoupení Florence tomu docela dojde šťáva, moc se toho neděje a navíc ten konec taky není zrovna dobře vedený. SPOILERY To, že její koncert v Carnegie Hall zachrání někdo, kdo se jí od začátku smál (bez jakéhokoli ukázání toho, proč jí teda začala podporovat) působí jako hrozně velká náhoda. Ta část, ve které se snaží její manžel s jejím pianistou zabránit jí přečíst si recenzi New York Post je taky plná náhod a závěrečný desetiminutový vyděračský kýč s klišé poslední scénou, ve které Florence těsně před smrtí řekne nejpodstatnější větu filmu mi dojmy taky spíš zhoršil. Navíc od finálního vyznění jsem čekal víc než jen to, co je jasné skoro od začátku – třeba to, že za jejím udržováním na životě nemohla jen hudba, ale taky lidé okolo ní. KONEC SPOIELRŮ Špatné to rozhodně není, ale dalo se z toho prostě dostat víc. 3* (20.07.2021)

Člověka občas popadne trudomyslnost, když se zamyslí nad tím, kam filmařsky spěje Hollywood. Jenže pak člověk v kině narazí na film, jako je Božská Florence, a vzplane v něm aspoň malá naděje, že ještě není všem dobrým dnům konec. Scénář se vyhýbá tomu, aby děj stavěl na konfliktech mezi postavami, a možná právě to je to, čím je tak silný. Jedná se o místy úsměvný, místy vážný příběh ambiciózní ženy, která moc chtěla, ale neměla dáno. I v Česku se lze setkat s lidmi, kteří pořádně nic neumí, ale jejich obranné mechanismy jim prostě brání přiznat si to (namátkou třeba Metrix Steel nebo Martin Beck, kteří jsou ale co do oblasti umění úplně jiná liga než Florence Foster Jenkins). Celé to podtrhují excelentní herecké výkony ústřední trojice, zejména Meryl Streep. (1 135.) (29.08.2016)

Zpívala falešně, jednou před celou Carnegie Hall, byla trochu mešuge a její příběh je tak bizár, že se o tom píšou hry, muzikály a teď i film. Snaží se tam všichni, ale scénář není dost dramatický, vtipný nebo aspoň melodramatický, aby to nebylo zas a pořád jen: nejhorší zpěvačka, která naplnila Carnegie Hall. Vcelku nuda. Nejvtipnější jsou závěrečné titulky, podle kterých byla její nahrávka nejúspěšnějším singlem jedné vydavatelské společnosti a záznam jejího koncertu je nejžádanějším záznamem z archivu Carnegie Hall. To spíš vypovídá něco o nás než o ní, ne? (23.12.2016)

Jestli se Britové v něčem vysloveně rádi rochní, tak jsou to absurdní příběhy. Jeden takovej tu vypráví o božské Florence a nutno dodat, že je radost na něj koukat. Tady se v té absurditě totiž vyžívají a čerpají z ní maximum, což je dobře. Občas jsem si sice říkal, jestli si Meryl Streep nezničila touhle postavou svůj hlas, protože to, jak tady zpívala, bylo fakt příšerný. Což bylo vlastně účel a tím, že jsem to takhle ocenil, jsem vlastně samotnému filmu sklidil poklonu. (13.02.2017)

Prekvapilo ma, že taký senzačný námet objavil niekto pre film až teraz. Asi museli pomrieť všetci relevantní príbuzní, ináč by mali filmári na krku hromadnú žalobu. Autori filmu razia motto: " Každý hlas si zaslúži byť vypočutý." Bolo to myslené ako neutrálna, politicky korektná poznámka, ktorá neurazí nijakú Florence? Nie je to zbabelé? Nebolo zbabelé rozprávať o tejto Florence s hlboko ľudským pochopením pre slabosti iných, resp. pre La folie des grandeurs? Veď nič ľudského nám predsa nie je cudzie. Ani nedostatok sebaúcty... Táto Florence o Chopinovi počula, bohužiaľ nikdy nepočula o jeho súčasníkovi Andersenovi a "Cisárových nových šatách". Tento film nie je ani tak o speve alebo hudbe, ale zase raz o tom, čo dokážu peniaze. A to naozaj nikdy neprestáva udivovať. (26.12.2019)