Americká reportérka

Film je celkem o hovně, tudíž mi nezbývá než ohodnotit herecké výkony. Ač se vše točí kolem ústřední postavy Kim, vůbec mě nedojímala, Tina Fey je jako herečka nezajímavá a plytká. Margot Robbie je na druhou stranu pozoruhodná držtička, nedomykavost hlasivek je velmi sexy, nicméně ta její předrsnělost mi byla odporná. Martin Freeman hrál opět vycmrndlýho hobita (či Dr. Watsona, to je jedno, hraje furt stejně). Můj oblíbenec B. B. Thornton nedostal žádný prostor a Alfreda Molinu v roli oplzlýho afghánskýho ministra jsem nepoznal. Takže žádná sláva, 3 * jsou až moc. (04.07.2016)

Tak nějak jsem si myslel, že když jsou na zde uveřejněném plakátu vyfocení tři lidé, tak se bude jednat o příběh tří postav. Jenže vlastně se jedná o one woman show. Tina Fey nesleze z plátna od začátku do konce. Není to špatně, jen divák musí prožívat všechno zrovna s touhle postavou a to včetně ranního vstávání po opici. Prostě novinářka v Afghánistánu. Co chceš od tohohle příběhu. Koho baví podobné novinářské šťourání v zemích třetího světa, ten si v tomhle svoje najde. Režisérská dvojice mě jen utvrdila v názoru, že jsou to dokonale průměrní řemeslníci. 55% (18.12.2017)

Tvůrčí duo Glenn Ficarra a John Requa, které stojí například za skvostnou Bláznivou, zatracenou láskou, se vrhla na ambicióznější látku. Do nebezpečných ulic Afghánistánu vyslala toho času rutinní zpravodajku, která ve středu Asie poznává úplně jiné hodnoty a zcela odlišnou kulturu. A do toho musí zatraceně rychle čmuchat po reportážích, po kterých by televize doma za oceánem skočila. Je to slušně napsané, je to sympatické, jen ono překlikávání z vážné do komediální polohy je sakra náročné a občas brzdí celé vyprávění. Když jde hlavní hrdince o kejhák, tak nějak se o ni prostě neobáváme, protože vždycky ze všeho vybruslí a ani tvůrci jakoby si to nechtěli moc komplikovat. Ve výsledku tihle novináři možná občas plýtvají slovy a divák by si možná zasloužil víc zapamatovatelných scén, ale jednou za čas taková látka sedne do nálady. Herci fajn, Margot Robbie mohlo být klidně víc. (15.10.2016)

Mescala Rumba Disco je uvolněná, pohodová, skvěle napsaná, milá a vtipná mašoidní taškařice o tom, že i nehezká zamindrákovaná zapšklá prudérní čtyřicítka s fretčím xichtem a výstižným jménem Týna Fuj pořád ještě může jet bomby, když si skákne zareportéřit do válečného Afganistánu a ošuká tam hobita. Překvapivě prosté jakýchkoliv obvyklých tendenčních agitek Strýčka Sama o spravedlivé válce a koncentrované výhradně na smečkový život cynicky sarkastických hyen, závislých na adrenalinu a pětilebkovém afgánském matroši. Partička místních zavilých yntelechtuánů evidentně čekala Četu s Margotkou v hlavní roli a filosofickým přesahem Tenké červené linie, tudíž tu teď se vzteklým supěním dští lupy a pižmo, protože tam prý nebyly ani žádné humory. Ale byly, jen si příště musíte dát v té menze dvojitou porci vtipné kaše a začít masturbovat i druhou rukou, milí ufoni! (02.09.2016)

Já jsem v tom nenašel žádnou nosnou kostru. Hlavní hrdinka přijede do Afghánistánu, skamarádí se tam s ostatníma novinářema a prostě tam jen je a občas střihne nějakou reportáž. Jo, hodně se tam paří, sem tam si to tam někdo s někým rozdá, nebo o tom aspoň mluví, ale to něco, co by film táhlo nějakým směrem, tady prostě není. A to je na těch skoro dvou hodinách znát. Neobstojí to ani jako obžaloba absurdity války, což podle mě ani nebyl primární cíl. Film se tak musí spolehnout na herce, což mu vychází a na odlehčenou atmosféru kontrastující se závažností situace na Blízkém východě, což mu vychází jen občas. Čekal jsem víc. 50% (27.06.2016)