Policie děkuje

Opravdu hnusný film o společnosti prolezlé červy skrz na skrz. Policie má svázané ruce, a tak zločinnost bují ve všech patrech prohnilého státu. Zločinci jsou pouštěni na svobodu, policie je vláčena tiskem, prokurátoři si myjí ruce a podsvětí se tiše směje. I když tady jde o víc, než jen o římské podsvětí. Samozvanci berou zákon do vlastních rukou. Jejich hlavním cílem je však zpochybnit stávající společenské zřízení, ukázat, že demokracie je slabá a nedokáže si se zločinem sama poradit. Vše spěje k mrazivému a očekávanému konci. Doporučuji nečíst zdejší obsah, jelikož ti, co berou spravedlnost do vlastních pařátů, jsou po dlouho dobu pro diváka obestřeni tajemstvím. (18.08.2019)

A vedel som, ze som este cosi zabudol okomentovat, nuz tak aj par slov k La Polizia Ringrazia, po nassky Policie Dekuje. Krasny filmarsky pohlad do rastucej kriminalnej sceny v Rime, kde policia sice so zlocinom bojuje, ale vdaka schopnym advokatom sa zlocinec dostane coskloro na slobodu - a su zase tam, kde zacali. Taxsa par policajnych vyssich kadrov rozhodne zalozit komando trestajuce zlocin a vzali spravodlivost do vlastnych ruk. Prva polka je len rozjazdova, buduju sa nielen vztahy, ale hlvne je potreban an pochopenie deja. O herecke vykony tu ani tak nejde, skor v druhej polke - ako klasicke polizzioteschi - nechybaju autonahanacky, akcnejsie sceny. Za normalizacie casto vysielany film, lebo u komancov zobrazoval prehnily skorumpovany kapitalizmus, a to sa ceskoslovenskemu rezimu hodilo : 75 % (12.03.2017)

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde. (15.10.2012)

„Mě zajímají jenom zločiny. Tresty se mě netýkají...“ Italské kriminálky 60. a 70. let nebo-li „poliziotteschi filmy“ disponují obvykle zajímavým a hutným společensko-kritickým obrazem doby, policie, justice či svědectvím o organizovaném zločinu. Avšak u většiny z nich, které jsem doposud viděl, jsem se nedokázal zbavit silné pachuti, která na mě z nich sálá a kterou vedle uřvané a uchu zcela nelahodící italštiny zde sesilňovala snůška samých nesympatických postav na všech stranách zákona. To včetně neustále rozhněvaného komisaře, který nejspíš měl představovat kladného hrdinu, ale ani přes odvážné morální postoje v jeho boji s větrnými mýlny jsem si k němu nedokázal po celý čas pořádně vybudovat sympatie a v pravou chvíli s ním soucitit. Pak už možná ani tolik nepřekvapí, když se posléze z jediného sympatického policisty (toho v důchodu) vyklubal ještě větší hajzl, než všichni ostatní. Částečně tuhle pachuť a pro mě osobně i nezáživné herce dokázala vedle oné výpovědné hodnoty zachránit i atmosféra, svižně podaný děj a ústřední hudební motiv, díky čemuž mě Stenův neobvyklý filmový příspěvek mimo komediální žánr dokázal udržet po většinu času v tom správném napětí. [70%] (20.10.2021)

Itálie 70.let zažívala značný nárust kriminality – mafie na Sicílii, únosy na Sardínii, organizovaný zločin ve velkých metropolích, zejména v Římě. Proto byl v té době tak oblíbený žánr polizioteschi, protože tuhle dobu promptně reflektoval, někdy značně nadsazeně a přibarveně, někdy se držel při zemi a pravdivěji popisoval realitu. A tenhle dobrý film patří do té druhé skupiny. Dotýká se bezzubých zákonů, s tím související svázaných rukou policie, úvah nad znovuobnovením trestu smrti, samozvaných soudců z řad lidu, který nemá daleko k lynčování atd. Nechybí tu ani časté exemplární popravy z rukou tzv. „anonymní policie“ a boj zásadového komisaře (výborný Salerno) proti tomuo zabíjení, vymáhání práva z rukou někoho jiného, než je sama policie. Nedivím se, že tenhle film komouši tak rádi pouštěli v kině, „nastavoval totiž zrcadlo prohnilé kapitalistické společnosti“, jak rádi tehdejší rudí ideologové říkali a televizní spíkři jako mantru opakovali před každým podobně zaměřeným filmem. (31.05.2016)