Hostinec „U kamenného stolu“

„Promiňte slečny, tancovat nebudu, chci přemýšlet a vzdělávat se. Ostatně, ženy jsou nepřítelkyně moudrosti!“ - „Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kébrle. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.“ Naivní, předvídatelná, ovšem zároveň také velmi pohodová věc, u které se jeden musí usmívat po celou dobu. Mohou za to kvalitní herecké výkony (vládnou hlavně sehraní Hrušínský a Beneš), mnoho vtipných situací (objednávání zmrzliny, trestná výprava, hraní karet, přimlouvání se za padlou atd.), ale především dialogy a vůbec mluva, film je totiž zábavnou oslavou češtiny a ty hrátky s ní je radost poslouchat. Škoda občasných (co do humoru) slabších míst, které jistě ještě šly vyšperkovat, na solidní 4* to však vychází i tak. „Ctěný přípravku proti štěnicím, vidíš jasně, že se nepotřebuje žádného. Opravdu se diví, jak se někteří na něho lepí.“ - „Milá pasto na parkety, jen sprosťák se může domnívat, že se jeden na někoho lepí. De si sám, chodník je dost široký pro všechny.“ - „Kam se teda de?“ - „De se kam se chce!“ (13.07.2016)

Další z filmů-mezníků uzavírá nejlepší českou dobu XX. století - první Československou republiku. Stává se tak způsobem, který zřetelně překonává i tak pozoruhodnou literární předlohu nacistické oběti - spisovatele, novináře a přítele bratří Čapků Karla Poláčka. Skvěle, do posledního dosažitelného detailu postižena je atmosféra někdejších výletních-lázeňských hostinců i maloměst tak příznačných pro vnitřní klima prvorepublikové společnosti a tak důležitá pro děj i vyznění díla. Humorný motiv, daný vzájemně se propojujícím čtvercem čtyř mladých lidí, odkazuje i na ostatní Poláčkovu tvorbu (EDUDANT A FRANCIMOR, BYLO NÁS PĚT), ale také na nejlepší část tehdejší české filmové tvorby. Rudolf Hrušínský i Svatopluk Beneš tu hrají jedny ze svých vůbec nejlepších filmových rolí. Formálně starým tvaroslovím (nejvíce je patrno ve scénách s Jiřím Plachým, v scénách se svatebními hosty nebo v neuzavřeném chlapeckém kuličkovém duelu obou bratří a následném happy endu) prosvítá současně film nové doby. To k lepšímu poznamenává i výkony starších herců (Neumann, Šejbalová, Rašilov, Plachý). Za zmínku stojí i výkon Václava Špidly v nezapomenutelné úloze samozvaného maloměstského dandyho Gastona. I po letech film pohladí na duši. (20.10.2007)

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Československá komedie natočená podle románu K. Poláčka vyprávějící o hotelu v lázeňském středisku Džbery pod Skálou. Majitelé hotelu S. Rašilov a jeho žena, o poznání mladší a atraktivnější J. Šejbalová jsou vyrušeni příjezdem rady Dinděry s manželkou (S. Neumann a R. Šlemrová) a dvěma dcerami. Do hotelu též míří jejich synovci Tomáš a Spytihněv. Tito bratři v podání skvělého S. Beneše a R. Hrušínského jsou dlouhodobě velmi rozhádaní, a aby ani jeden neudělal druhému ústupek, komunikují spolu nepřímo, buď mluví v obecné rovině, nebo k nějakému předmětu, jenž slouží jako komunikační pomůcka. Koketující Šejbalová nalezne zalíbení ve známém pěvci ubytovaném v hotelu (J. Plachý), k nemuž s povzdechy vzhlížejí všechny ženy, a uteče s ním. Chudák pan Rašilov neví, jak si poradit s touto situací, zavře se v pokoji a vedení hotelu předá svým synovcům. Aby byla udržena jednota vedení podniku, domluvili se komicky komunikující synovci na tom, že se budou v šéfování hotelu střídat jednou týdně, přičemž ten druhý, co zrovna nebude mít nadřízenou pozici, bude obsluhovat v lokále. Synovci se kromě starání o chodu hotelu také zabývali navazováním milostných vztahů s dcerami rady Dinděry, přičemž překážkou pro ně byli dva nepříliš společenští sokové a pochopitelně jejich vlastní vzájemná nevraživost, která však byla vtipná. Mezi nejzábavnější scény patří návštěva hotelu malou skupinou svatebčanů, kteří utekli bez placení. Zde bych si dovolil upozornit na jednoho z nich, který mě obzláště zaujal, a sice otec nevěsty J. Vošalík. Mezi hosty hotelu se neztratil ani V. Trégl, nespokojený s mizernou obsluhou restaurace. Nakonec vše dopadne dle očekávání, Hrušínský s Benešem se usmíří a navážou pevný vztah s dcerami rady Dinděry. Paní hoteliérová, jež uprchla se svou láskou, si brzy uvědomí pokles jejího společenského postavení, neboť u pana umělce nedělala nic jiného než služku, a vrátí se k manželovi. Velmi povedené komedii J. Grusse jsem se rozhodl udělit plný počet hvězd. (16.07.2021)

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-) (04.05.2010)