Steve Jobs

1 Both Sides Now: clasicall and parametric. 1984. Stand and Deliver. 16mm. Flashback. 1988. Walk and talk. 35mm. Flashback within flashback. 1998. Stand and Deliver and Walk and Talk. 16mm, 35mm, Digital. Flashback recontextualization (unreliable perception) X 3 in 4 acts. Think different(ly). Change paradigm => Masterpiece. Movie of the year. 0 (13.11.2015)

Měl jsem jisté pochybnosti, ale on nakonec tenhle scenáristický konstrukt filmu jako zákulisního dramatu o třech dějstvích funguje velmi dobře. Chameleon Fassbender vlastně není Jobsovi příliš fyzicky podobný, ale během chvilky na to zapomenete. Danny Boyle se sice drží nenápadně v pozadí a slouží textu Aarona Sorkina, ale třeba při opakovaném použití flashbacků během probíhajícího dialogu cítíte, že přesně věděl, jaký film to vlastně točí. Jen bych film neoznačoval za životopisný, byť k tomu svádí už samotný jeho název. (14.11.2015)

Sorkina bezvýhradně žeru, Boyle mi udělá radost jen tu a tam (28 DNÍ POTÉ, SUNSHINE) a tohle je každopádně solidní věc, která mi ale jednak přijde dosti (a až komicky) vykonstruovaná, druhak mě podobně jako MONEYBALL nestrhla tolik jako Sorkinovy pecky SOCIAL NETWORK nebo NEWSROOM, které měly zajímavější a sympatičtější postavy. (30.01.2016)

Aj keď v IT sfére niesom zrovna zbehlým jedincom a tým pádom som sa čas od času len tváril, že rozumiem tomu, čo niektorí herci rozprávajú, film som si nad moje očakávania dosť užil. Režisér skrátka vsadil na dobrú kartu (skvelé duo Winslet a Fassbender) a vytvoril mimoriadne pútavé predstavenie, ktorému nemusíte vždy rozumieť, ale u ktorého vás vývoj postáv a ich vzťahov medzi sebou perfektne vtiahne do deja. (17.04.2016)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)