Komuna

Na to, jak jsem se jinými Vinterbergovými filmy dokázala nadchnout, Kollektivet považuju za vyslovené zklamání. Jako retro vzpomínka snad obstojí, ale pro reálné pochopení toho, jak moc je filmový námět vzdálen tehdejším náladám na předměstí Kodaně, většině diváků chybí kontext. Takto zbývá příběh o jednom velikém egu, který je pouze ohlupující a smutný. Lépe zvládnuté téma můžeme najít ve filmu Co kdybychom žili společně? (16.01.2021)

Rozpad jednoho intelektuálního manželství v prostředí komuny dospělých lidí. Čekal jsem, že to bude víc o komuně jako takové, že všichni členové dostanou víceméně stejný prostor a uvidíme, jak může takové společné soužití vypadat, jaké vztahy tam mohou vznikat, jak se lidi můžou navzájem ovlivňovat a organizovat a jaké má výhody/nevýhody, ale komuna je tu jen pozadím pro jeden milostný trojúhelník. Rozhodně se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Dyrholm a Thomsen hrající ústřední pár jsou výborní. (23.01.2021)

O radikálech vyznávajících volnou lásku na troskách jejich osvícenství. Trine Dyrholm zdařila zachytila vnitřní boj ženy středního věku, která objevila novou svobodu sedmdesátých let, ale zároveň se stala její obětí. Její Anna nedokáže sjednotit své srdce s hlavou. Ulrich Thomsen ztvárnil podrážděného Erika. Jeho milenka je medicína pro jeho zvětralé manželství. Každopádně je to neobvyklý pohled na rodinné drama a na nové limity osobní svobody v sedmdesátkách. (05.12.2020)

Dalo by se to snadno cupovat (Proč je to vůbec retro? Proč to má vůbec tolik postav? Z prvního nevyplývá nic a z druhého ne moc.), ale kdovíproč to na mě působilo opět velmi intenzivně. Podivný mix černého humoru a dramatu, v němž sledujeme lidi, kteří se snaží být křečovitě racionální, ale podřezávají si tím pod sebou větev. Rekviem rozumných rozhodnutí, jaké se moc často nevidí. (02.06.2016)

Pre mnohých bude Komúna sklamaním podľa mňa kvôli na Vinterberga až príliš konvenčnému prístupu. Sledujeme síce viac menej to čo vo filmoch Dogmy, či už Oslave alebo Idiotoch, lenže prostredníctvom "normálnych" formálnych prostriedkov. Rodiná, respektíve komunitná dráma sa pri troche fantázie dá čítať ako politická alegória, ale ono Vinterbergovo všeobecnejšie uchopenie témy neschopnosti vytvorenia dokonalej komunity vlastne tiež akosi prirodzene smeruje aj k fungovaniu štátu alebo štátov vo väčšom celku. (11.12.2017)