Režie:
Thomas VinterbergKamera:
Jesper TøffnerHudba:
Fons MerkiesHrají:
Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, Helene Reingaard Neumann, Martha Sofie Wallstrøm Hansen, Lars Ranthe, Fares Fares, Magnus Millang, Anne Gry Henningsen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Thomas Vinterberg zasadil svůj film Komuna do poloviny 70. let, do prostředí akademického společenství na předměstí Kodaně. Hrdiny filmu jsou Erik (Ulrich Thomsen), Anna (Trine Dyrnholm) a jejich dcera Freja (Martha Sofie Wallstrøm Hansen), kteří začnou uskutečňovat svůj sen o autentické komuně plné vzájemnosti a radovánek. Idea láskyplného a rodinného společenství pod střechou Erikova domu se ale začne rozpadat, když se do domu přistěhuje jeho milenka. Přežije ideál střet s realitou? (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (44)
Pre mnohých bude Komúna sklamaním podľa mňa kvôli na Vinterberga až príliš konvenčnému prístupu. Sledujeme síce viac menej to čo vo filmoch Dogmy, či už Oslave alebo Idiotoch, lenže prostredníctvom "normálnych" formálnych prostriedkov. Rodiná, respektíve komunitná dráma sa pri troche fantázie dá čítať ako politická alegória, ale ono Vinterbergovo všeobecnejšie uchopenie témy neschopnosti vytvorenia dokonalej komunity vlastne tiež akosi prirodzene smeruje aj k fungovaniu štátu alebo štátov vo väčšom celku. ()
Víc než kvalitní evropské drama od renomovaného režiséra je film Komuna hereckým koncertem Trine Dyrholm, které komunita, ve které žije, trošičku přerostla přes hlavu. Thomas Vinterberg už mě v minulosti několikrát přesvědčil o tom, že dánská kinematografie je jedna z nejrealističtějších v Evropě. Komuna už je ale příběhem přeci jenom trošku větší úlet, než životy každých z nás. Na druhou stranu se nedivím, že s tím přišli zrovna dánští filmaři, protože hippie přístup Dánů k životu, skutečnost, že je to nejšťastnější národ v Evropě, ale zároveň vévodí spotřebě antidepresiv na hlavu, prostě musí svým volnomyšlenkářstvím, nehádáním se a lidskou volností, někde ve výsledku vyznít v osobní neúspěch a depresi. ()
Nemozem si pomoct ale strasne priemerne - asi ako Za vsechno muze laska a Kdyz se muz vraci domu. Mnesa zdalo ze sa postavy pohybuju v akomsi bludnom kruhu - zacina to pomaly, priserne pomale tempo tomu vladne, city ludia skryvaju, a do toho sa este falosne usmievaju. Dialogy nic moc, fakt sa mi zdali len ako vatovo plane plky, o hovne. Hoci by sa dej odohraval na predmesti helsink, Stokholmu alebo osla, nic by to nezmenilo, nuda, sedivy priemer . 50 % ()
Z hereckých výkonů jsem měl velmi dobrý pocit, protože mi přišly přirozené, ale přitom máte celou dobu pocit, že je to silně emotivní, že se docela tlačí na pilou. Nevím, jestli bylo potřeba mít tam celou komunu, jestli by nestačilo méně postav, možná by to bylo i lepší, ale takhle se mohlo předvést více herců. A předvedli se dobře. ()
Na to, jak jsem se jinými Vinterbergovými filmy dokázala nadchnout, Kollektivet považuju za vyslovené zklamání. Jako retro vzpomínka snad obstojí, ale pro reálné pochopení toho, jak moc je filmový námět vzdálen tehdejším náladám na předměstí Kodaně, většině diváků chybí kontext. Takto zbývá příběh o jednom velikém egu, který je pouze ohlupující a smutný. Lépe zvládnuté téma můžeme najít ve filmu Co kdybychom žili společně? ()
Reklama