Solino

Fatih Akin je v této době velmi spojen s jeho aktuálním počinem U zlaté rukavice, jenž si nese jednu pochvalu za druhou. Já jsem se ovšem zaměřil na jeho ranější tvorbu a sáhl jsem po Solinu. Snímek není špatný, příjemně šlapající výpověď o přistěhovaleckých problémech a vztahu dvou bratrů, jenž pod tíhou času dostává svému nepřekvapivému vývoji v šablonovitých kolejích hřejivě hořkých rodiných dramat. Krása Solina se musí hledat jinde, já ji třeba našel v režisérových kvalitách jeho práce a to i přes fakt, že snímek vizuálně vypadá jak z počátku 90. let než z počátku nového tisíciletí. Film má nečekaně nádhernou kameru, jež vypiplává každý druhý záběr svou jízdou po mizanséně, díky níž nabývá výjimečnosti a v přesně vyfrézovaných rámech zobrazuje Akinem určené dílčí prvky, jež bohužel samotný příběh nijak neobohacují. Za normálních okolností bych dal takových 6/10, jenže ta impozantní kamera a zdatnost v budování atmosféry Itálie, Německa a nátur obyvatel těchto rozličných narodů dávám 8/10. (16.03.2020)

Skvělý film, který sice není tak neskutečně nabitý energií jako pozdější Akinův film "Proti zdi", ale i tak nabízí úžasný příběh dvou bratrů a jedné italské rodiny zabydlující se v Německu. V něčem mi film připomíná klasické pohádky. Jsou zde dva bratři - jeden zlý a druhý hodný, ten zlý lstí získá bratrovu ženu i slávu a na konci je smíření a happy-end, který sem ale naprosto přirozeně patří. (15.04.2009)

Nenápadný film bez nápadu. Samozřejmě si nemyslím, že kažý film musí být jasnozřivý jako Bergman, promyšlený jako Visconti anebo inspirovaný jako Fassbinder, ale alespoň 30% z toho by měl mít. Vzpomínání je vždycky zatíženo naivitou zkroucenou z vtipu, upravených polopravd a nostalgie - no a to je právě to, co mě příliš nezajímá. Fatih Akin má zřejmě svoje kořeny všude, ale možná také nikde, každopádně je režisérem, který touží být oblíbeným a tudíž zbytečně přeceňovaným. (10.07.2023)

Ďalší skvelý Akinov film. Páči sa mi s akou bravúrou sa pohral s jednotlivými postavami. V úlohe matky sa úžasne zaskvela Antonella Attili. Užíval som si jednotlivé obrazy ako hrozienka v bábovke. Sledujúc ani nie tak filmový príbeh ....ale ako sa vždy - odveký vzťah dvoch povahovo rozličných bratov - v danej situácii držal ...vyvíjal ... a mám dojem, že keby ten film trval ešte o pol hodinudlhšie ... zase by to neskončilo ako teraz ... sľubným podaním si rúk :). Jedine čo banujem, že v tom filme neboli originál talianskedialogy medzi hlavnými protagonistami a len nemčina ...a to neviem, či som mal špatnú kópiu, alebo naozaj v originaly taliančina nebola. Napriek tomu ... druhý Akinov film kde dávam 5 b. (17.02.2013)

V rámci festivalu Německá filmová pavlač jsme se kolegou malarkeym nemuseli ani dlouho rozhodovat pro projekci tohoto filmu, protože co by to bylo za filmové Německo , kdyby na něm nebyl Fatih Akin. Zatímco v součanosti kiny brázdí jeho mistrovský kousek Odnikud, na našem festáku jsme zašli spíše k Fatihovým začátkům ovšem to vůbec neznamená, že by se pán zaučoval. Odlišná atmosféra Itálie a Německa byla vykreslena výborně. Potěšily i záběry na duisburgskou továrnu známou ze seriálu Schimanski. Film má docela podorbný začátek a celkem střihaný konec, ano zachycuje velké velké časové období a někde se krátit muselo, ale takhle to působí poměrně nevyváženě. Nezlobil bych se, kdyby byl více příblížen vztah bratrů po přeberu holky, ale kluci to zahráli v Itálii těmi pohledy docela dobře to je fakt. Jednalo se o hezký film, chvílemi měl opravdu silné momenty a krásné scény, ale občas mohl být více propracovanější z hlediska postav. (29.07.2017)