Tohle je náš svět

Žádný svět není kompletní, dokud se nestřetne se světy jinými.. Osvobozování jídla a mrtvých, Santa Chomsky, uvědomělé sobectví horší toho bezděčného a ústupky z nastolené cesty, co ukážou tenkost hranice mezi pózou a přesvědčením. Když left-wing anarchistický boj proti kapitalismu, tak jedině v autobuse šlapacím! Somers se stopou Sigur Rós se postará o přiměřenou audiosložku, Mortensen, i když zrovna ukazuje páru důchodců malého Dúnadána, o podnětnou ambivalenci. Jeho poslední scéna u jídelního stolu má jistou paralelu s tou z Dějin násilí. Minulost je pryč a přitom navždy s námi.. (05.03.2024)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Láska na první pohled. Captain Fantastic probírá témata, která jsou mi hodně blízká a záměrně posílá do boje dva zcela odlišné světy. Na jedné straně jsou šťastné a přirozené děti, opovrhování moderním světem a nazývání věcí pravými slovy. Na straně druhé jsou rozmazlená a znuděná dítka, moderní svět, kde se rodiče chovají k dětem jako k bytostem, které ničemu nerozumí a musí zachovávat dekorum, protože tak je nastavená moderní společnost, kde se jakákoliv odchylka trestá. Svět, kde se lidé snaží přizpůsobit ostatní obrazu svému. Co je však na filmu krásné je, že se nesnaží postavit na jednu stranu – naopak ukazuje výhody a nevýhody obou světů. Při sledování jsem měl neustále úsměv na rtech a nikdy mi nepřišlo, že sleduji herce (až na Erin Moriarty, ta byla úplně vedle). Prostě film, který zahřeje u srdce. A závěrečné poučení? Všeho s mírou. (18.01.2023)

Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru... (07.12.2016)

„Naprosto geniálny film pre vnímavých ľudí, ktorí v tom uvidia priezračnú krásu, ako už dávno nie...” Uznávam, že je film trochu neohrabaný, neotesaný, jednak kvôli ostrému a občas vulgárnemu, ale spontánnemu scenáru, alebo že hlavní hrdinovia žijú kdesi v lese, totálne sa zriekli konzumného spôsobu života, majú atypické mená, detí je šesť, otec je jeden, matka, nevedno kde je ? Tatko sa rozhodol, že svoje decká bude vychovávať úplne INAK. Bez elektriny, bez PLAYSTATION, bez televízora, bez akýchkoľvek výdobytkov techniky. Každý večer kniha v ruke, poprípade si zaspievajú. Aj múdri sú, majú byť z čoho. Zavčasu ráno vstávajú, aby si poriadne zabehali, majú extrémne tvrdý tréning, tatko ich absolútne nešetrí. Sú perfektne pripravení na život ? V lese, áno, v civilizácii, hm... ťažko povedať, veď okrem existencie v prírode, nemajú ani šajnu, ako to beží vo svete ! Vrátim sa k ich matke, jeho žene. On sa volá Ben. Ona sa volala Leslie. Spáchala samovraždu. Už dlhšiu dobu s nimi nežila. Oni všetci sa rozhodnú, že pôjdu na pohreb, vzdialenom niekoľko stoviek kilometrov. Pritom, nie sú tam akosi pozvaní... Nasadajú do MINI - autobusu, a hor sa do veľkého dobrodružstva. Isť na takú vážnu vec, nie je bohvieaká sranda, ale toto sú nevyspytateľní ľudia, a tak sa dá od nich čakať čokoľvek... A ako to dopadne, nebudem prezrádzať. Celý, celučičký film stojí a spadá na fenomenálnom - Viggovi Mortensenovi, nepredajnom hercovi, objavujúcom sa v nezávislých snímkoch, ako je aj tento, Matta Rossa, s emotívnym soundtrackom, špičkovou kamerou a výpravou, taký trochu atypický ROAD - MOVIE snímok, na aký sa nezabúda, aspoň v mojom prípade určite, NIE ! (20.10.2016)