Bitva o Sevastopol

Minimum patosu, postavy jsou nadmíru lidské a nikterak černobílé - což platí dvojnásob v případě hlavní hrdinky, která je všechno možné, jen ne vyloženě kladná hrdinka, páč nácky ráda střílí nejdříve do kolen a nejlépe, když si zrovna užívají Vánoc u stromku s hakenkreuzem místo hvězdy/špičky. Má to svoje emočně silnější momenty, dokonce i jeden trošku epičtější, ačkoli na můj vkus zbytečně krátký. Výtka tak putuje k tomu, že z bitvy o Sevastopol tam vlastně nebylo skoro nic, a druhá výtka pak k pitomým zpívaným písničkám, který nevim, proč tam pořád cpou. BTW: Jak se ozývaly hlasy, jakože je to ruská propaganda natočená schválně v době ukrajinsko-ruských separatistů atd., je to blbost. Už jen protože několik hlavních postav jsou Ukrajinci. Nehledě na ne zrovna hezky vykreslené sovětské oficíry. Takže podělanou propagandu si strčte do zádele. (25.09.2015)

Ťažko sa mi vyjadruje keď k tomuto filmu čítam hodnotenie „odpad“. Film je historický takmer presný. Žánrovo je síce vojnový, ale to neznamená, že prioritou by museli byť boje o Sevastopol. Prioritou sú boje za Sevastopol a to je rozdiel. V roku 2013 začali Rusi a Ukrajina natáčať film o Sevastopolu a o niekoľko týždňov bol Sevastopol znova obsadený, tentokrát Rusmi. Film je životopisným filmom najlepšej Sovietskej ostreľovačky Ľudmily Pavličenkovej (1916 – 1974). Pri obranných bojoch utrpela zranenie, ale evakuovana z pevnosti bola až na jednej z posledných lodí. Na pažbe mala 309 zárezov. Potom ju pozvali do hlavného stanu. Jej hodnota bola veľmi cenná na propagandu. Bola vybraná ako členka delegácie do Veľkej Británie, Kanady a USA. Vo Washingtone ju prijal sám prezident USA F. D. Roosevelt s Eleonor Rooseveltovou. Bola prvým občanom ZSSR , ktorý vstúpil do Bieleho domu. Po návrate pracovala až do konca vojny v škole pre sniperov. A teraz trochu pravdy o živote. Ako 15 ročná otehotnela, v roku 1932 sa vydala za Pavličenka, syn sa narodil v júni 1932. V roku 1938 sa stala členkou streleckého krúžku. S manželom sa rozviedla ešte pred vojnou. (31.05.2015)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)

Ale ano, je to dobrý film. Měla jsem strach z trapných modernit a nevěrohodných scén, ale je to v normě. Válka je tentokrát vyobrazena z netradičního pohledu dívky, která se stala hrdinou. Plnila tím přání svého otce, který z ní chtěl mít syna. To nejdřív. Jenže pak byla čím dál tím víc do války osobně zainteresovaná. Ať už vzniklými přátelstvími nebo ztrátami blízkých a milovaných. Válka je strašná věc, snad ji nikdy nebudeme muset zažít. (20.02.2018)