Bitva o Sevastopol

Výborný ruský životopisný snímek o Ljudmile Pavličenkové, dívce, která zabila 309 fašistů. Název je trochu zavádějící, i já jsem čekal válečný film, ale jde hlavně o příběh Pavličenkové. Ale akce je tam dostatek. Musím říci, že Julija Peresild podala excelentní výkon. Jen jsem žasl, kolik toho Ljudmila stačila zažít a to jí nebylo ani 25 let. Jo hold při válce jde všechno rychle. (05.02.2018)

Bitva o Sevastopol je dozajista zdařilé biografické válečné drama rusko-ukrajinské provenience. Na délku o 110 minutách se mi ovšem jevil poněkud zdlouhavý, což lehce táhne můj dojem ke 3*, avšak celá řada bravurních scén a skutečnost, že se jedná o příběh založený na reálném základě, ustavuje finální hodnocení na 4*. (21.03.2017)

Toto nie je zlý film, akurát má nesprávny názov, lebo dianie okolo Sevastopoľa nečakajte, toho je tam minimum a či to brať metaforicky alebo inak mi je trocha jedno, lebo vojny začínam mať dosť kvôli posledným rokom, ale chápem, že niekoho to môže vytočiť. Príbeh o dievčati, ktorej sa vlastne šťastia veľmi nedostalo, raz ho nevedela prejaviť ona, lebo ju niečo trápilo, inokedy keď sa situácia zhoršila už nevedela nájsť ani tú trochu. Je z toho cítiť určitú beznádej, smútok, samotu a to nepotrebujete vidieť v mnohých scénach ani masové vraždy a ukrutné boje, lebo napriek tomu, že z nej akoby urobili muža, ženou bola a to bolo cítiť. Opäť sa mi potvrdilo, že pochopiť ženy, najmä tie z východu, ktoré majú svoju silnú osobnosť, je niekedy ťažké. Je to tiež prekvapivo dobré k Američanom vzhľadom na dobu, v akej sa to točilo. Občas to má tie americké veľkofilmové črty, ale opakujem, toto je niečo iné, než za čo to vydávajú. Záver je trocha divný, lebo približne 40 ročnú Ljudmilu zobraziť ako riadne šedivú bolo trochu, no minimálne mierne zlyhanie. (29.05.2015)

Minimum patosu, postavy jsou nadmíru lidské a nikterak černobílé - což platí dvojnásob v případě hlavní hrdinky, která je všechno možné, jen ne vyloženě kladná hrdinka, páč nácky ráda střílí nejdříve do kolen a nejlépe, když si zrovna užívají Vánoc u stromku s hakenkreuzem místo hvězdy/špičky. Má to svoje emočně silnější momenty, dokonce i jeden trošku epičtější, ačkoli na můj vkus zbytečně krátký. Výtka tak putuje k tomu, že z bitvy o Sevastopol tam vlastně nebylo skoro nic, a druhá výtka pak k pitomým zpívaným písničkám, který nevim, proč tam pořád cpou. BTW: Jak se ozývaly hlasy, jakože je to ruská propaganda natočená schválně v době ukrajinsko-ruských separatistů atd., je to blbost. Už jen protože několik hlavních postav jsou Ukrajinci. Nehledě na ne zrovna hezky vykreslené sovětské oficíry. Takže podělanou propagandu si strčte do zádele. (25.09.2015)

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)