Bitva o Sevastopol

Porovnejte Nepřítel před branami od renomovaného evropského režiséra a Bitvu o Sevastopol od pro mě neznámého Rusa. Příběh je obdobného charakteru, v rámci druhé světové války v podstatě epického charakteru, ale ten rozdíl je prostě extrémní. Patriotismus a patos v příběhu, naopak akční scény na absolutní úrovni. Je to škoda. Nevím, jestli mám problémy s ruskou kinematografií, ale většinou se stýkám spíš s problémem, než s pochopením. Leč pochopení už také zažila. Zde bohužel ne. (07.01.2020)

Minimum patosu, postavy jsou nadmíru lidské a nikterak černobílé - což platí dvojnásob v případě hlavní hrdinky, která je všechno možné, jen ne vyloženě kladná hrdinka, páč nácky ráda střílí nejdříve do kolen a nejlépe, když si zrovna užívají Vánoc u stromku s hakenkreuzem místo hvězdy/špičky. Má to svoje emočně silnější momenty, dokonce i jeden trošku epičtější, ačkoli na můj vkus zbytečně krátký. Výtka tak putuje k tomu, že z bitvy o Sevastopol tam vlastně nebylo skoro nic, a druhá výtka pak k pitomým zpívaným písničkám, který nevim, proč tam pořád cpou. BTW: Jak se ozývaly hlasy, jakože je to ruská propaganda natočená schválně v době ukrajinsko-ruských separatistů atd., je to blbost. Už jen protože několik hlavních postav jsou Ukrajinci. Nehledě na ne zrovna hezky vykreslené sovětské oficíry. Takže podělanou propagandu si strčte do zádele. (25.09.2015)

Práve bol prekonaný svetový rekord za nechutný patetizmus. Hollywood si môže zájsť na školenie načerpať nové nápady. Jediné čo stojí za zmienku, sú výborne zvládnuté bojové scény, všetko ostatné mimo fronty len jedným slovom - kakačka. Je to škoda, pretože životný príbeh L. Pavličenkovej si zaslúžil lepšie spracovanie. 35/100 (31.05.2015)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)

Rusové nám na stříbrném podnose naservírovali další skvělý válečný film o Zajcevovi v sukních. Ljudmila Pavličenková byla skutečně tak dobrou snajperkou jak film popisuje a pravdivé je i její turné po USA a přátelství s madam Eleanorou Roseveltovou. Stejně jako gogovi76 i mně vadila ta omáčka kolem a i já bych rád viděl více headshotů :-). Ale chápu, že film byl věnován této osobnosti a jejímu životu a epizody z války byly jen jeho částí, byť podstatnou. Mně osobně nejvíce na filmu vadilo a to je bohužel velmi častý nešvar u ruských válečných filmů a seriálů, že se na začátku seznámíme se skupinkou hrdinů a s nimi se pak setkáváme (samozřejmě čirou náhodou) během války a bojů. Když si vezmu jak byla východní fronta obrovská, myslím si, že potkat kámoše piloty apod... by byla kurník teda náhoda. A to nemluvím o souboji letky Me109 s I16 Ratou nad evakuační flotilou, kde zase seděl za kniplem kámoš pilot. Na stranu druhou se film týká jednoho válečného konfliktu a tak tam třeba v té lokaci mohli hrdinové pospolu zkrátka ,,uvíznout''... :-). Bojové scény byly standardně velice dobré a není jim co vytknout. S potěšením konstatuji, že s nabušeným písíčkem se dají co se týče válečné techniky kouzlit přímo divy a tak od dříve sem tam zahlédnuté siluety na obloze či tanku, dnes můžeme sledovat celkem dlouhé bojové scény na nebi, na souši i na vodě. Já byl spokojen a točím kolečkem optiky mosinu o 4 otočky. * * * * (08.08.2015)