Marty

Jedna z oceňovaných hollywoodských klasik 50. let, kterou podle jedné knihy prý musím vidět, než umřu :o) , ale osobně mě příliš nevzala. Mám pocit, že nevidět Martyho, o nic zásadního bych nepřišel. Dost mě bavilo prvních a posledních 15 minut, oceňuji podání závěru nejen bez patosu, ale i bez jednoznačného happy endu a Ernest Borgnine se do hlavní role dobře hodil. Ale celkově mi ten film připadal trochu neslaný, nemastný a nepociťoval jsem u něj moc ani z onoho tradičního kouzla naivních romantických filmů pro pamětníky. Humoru je zde totiž často stejně málo jako napětí, takže nekonala se komedie, ani pořádné drama, a jako obyčejný jednoduchý příběh bez přidání napětí, hlubší psychologie postav nebo humoru má Marty zase málo realistické zpracování na to, aby mě pořádně pohltil. Přispívají k tomu (s výjimkou sehrané mužské dvojice Borgnine – Mantell) i slabší herecké výkony. Přistihl jsem se víckrát nejen, že se nudím, ale že vnímám vše ostatní, než příběh. Dialogy jsou často založené více na promluvách některé postavy, než vzájemných rozhovorech. Betsy Blair ztvárňuje ošklivku a skutečně nevypadá jako žádná kráska, ale když přijde hezky oblečená a učesaná k Martymu, usměje se a začne pronášet romantické řečičky, cítil jsem z ní daleko víc té krásy, než skutečných emocí a případného hereckého talentu. I navzdory tomu, jak se tvůrci k závěru umně vyhli tradičnímu klišé, mi ta romantika připadala často strojená a nefungovala na mě. *** Cože? 4 Oscary v hlavních kategoriích?? Tak se holt zase jednou s mocipány z Akademie nestotožním. [50%] (24.10.2022)

Marty má 34 rokov, je slobodný a single, žije v spoločnej domácnosti s matkou a bez otca, ktorá mu príliš kecá do života a rozmýšla, ako sa v živote presadiť. Ja mám 34, som slobodný a single, donedávna som žil v spoločnej domácnosti s mamou, ktorá sa tiež starala o moje známosti a tiež riešim v dobe krízy, ako sa poriadne presadiť. Marty sa stal mojim osobným filmom aj napriek tomu, že je takmer 60 rokov starý, čo je dôkazom jeho nadčasovosti. Problémy ľudí sú stále rovnaké, ak sa mladý človek včas nedokáže dostať z domu, je to stále ťažšie a vzťahy s rodičmi čoraz komplikovanejšie. Film nadhadzuje viaceré závažné témy, čiže sa nesústreďuje iba na romantickú líniu, ktorú by vypĺňal povinnou omáčkou. Keď sa na začiatku Ernest Borgnine pred svojou matkou zosypal a začal sa sťažovať na svoj vzhľad a odhalil tak svoju zakomplexovanosť, odhalil tak aj kvalitu a výnimočnosť scenára a navnadil diváka na dielo, ktoré má čo povedať prekvapivo aj tomu dnešnému. Príbeh o zúfalom hľadaní šťastia, lásky, miesta vo svete, sebarealizácie, odmietnutia fixácie na názory okolia a tým pádom nájdenia vnútornej sily na presadenie vlastnej osobnosti, čo bolo a bude vždy veľmi ťažké. (20.03.2013)

Sympatická, hřejivá, emfatická skica. Ale žel jen skica. Hlavní postava je sice prokreslena pěkně, ale členité prostředí, v němž se pohybuje a ve kterém je formována, působí dost vágně, schematicky; byť nepostrádá svou specifickou atmosféru. Přitom na kontaktu s ním je Martyho charakteristika vystavěna. Kvůli zjednodušenému zobrazení světa pak nahlížená Martyho vnímavost vyznívá poněkud vypjatě; je však snad ten svět chladných návyků prost vnitřního života? Důkladnější psychologický rozbor by si zasloužila přinejmenším postava Clary, jejíž prožitky skrývá její nesmělá tvář; ale i vedlejší dějová linka o rodinných potížích Martyho příbuzných by stála za hlubší náhled. Škoda té stručnosti. Ale jinak jsem za to vtažení do víkendu melancholického řezníka vděčný. Mělo to své kouzlo. (31.05.2009)

Delbert Mann svojim filmovým debutom zažiaril a odniesol si Oscara za réžiu i film. Značne mu k tomu pomohol priamočiary scenár Paddyho Chayefského ( Oscar ), v ktorom hrajú prím dialógy. V tomto duchu netreba zabudnúť na vynikajúceho Ernesta Borgnineho, ktorý dal svojmu staromládeneckemu Martymu veľké srdce. Postava outsidera vo veciach lásky, večne atakovaný poznámkami , že by si mal nájsť ženu, je uveriteľná a krásne civilná. (25.12.2007)

Naprostá čistota. Tento film je oproštěn od všeho nadbytečného a vypráví extrémně přímočarý příběh o jednom nesmělém dobrákovi, který konečně najde tu pravou. Trénovanější divák bude logicky očekávat nějakou zradu, nějaký nečekaný dějový zvrat v druhém plánu, ale Marty to nepotřebuje, zbytečně by mu to ubíralo na síle spočívající právě v jednoduchosti. Martyho lze vnímat také jako obrázek poválečné generace, která nutně potřebuje zaplnit velký kus prázdnoty, zející v jejích duších. Pro své optimistické vyznění jde o mile idealistický snímeček, o příjemné pohlazení po duši, neohánějící se přehnanými ambicemi. Scénář není žádný zázrak, ale zaslouží si být zbožňován za to, jak hezky úhledně divákům servíruje to, co chtějí slyšet, tzn., že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je, že naděje umírá poslední, že na každého čeká ta/ten vyvolená/ý apod. Překvapivě civilní, překvapivě oscarový je Ernest Borgnine, který mi byl z celé divoké bandy stejně vždycky nejsympatičtější. Možná vás při nečekaném zjevení se nápisu The End napadne, že Akademie s oceněním pro nejlepší film trochu přestřelila, na druhou stranu, co si budou někteří diváci za padesát let říkat u – již dnes povrchního – Crashe? Jinými slovy: nedoporučuji přikládat Oscarům přehnaný význam. 80% (05.06.2007)