Komorná

"Korejská komorná... zlodějská i pokorná. Zavýská si rozkoší, když se s paní peleší... v mušličkách jim cinká, úchyl strejda slintá. Intrikán zahulí rtuť - mé péro, se mnou buď!" Chudák Hideko, s tou se život fakt pomazlil. Máma jí umřela hned po porodu. Od dětství ji týrali (a ona se to naučila oplácet), za komornou jí podstrčili zlodějskou podrazáckou mrchu, zasnoubená byla se svým strýčkem, kterýžto plesnivý úchyl ji nutil předčítat bandě dalších slintajících obšourníků perverzní povídky z chlupaté literatury, a už se těšil na svatební noc a okusování šťavnaté broskvičky. Tetička sice hodná, ale ne moc v poho, což není divu, když se houpala oběšená na třešni. A coby nápadník falešný hrabě, odporně bezpáteřní syčák, snažící se jí místo do kalhotek dostat jen do peněženky. Takový život je na mašli, taktéž na třešni (btw, moc pěkná scéna na větvi, s oprátkou v akci). Zajímavý mix žánrů, od intrikářské krimi s nečekanými zvraty, přes drama o samotě duší, okořeněné odvážnou lesbickou erotikou, vč. polohy 69 a "stříhání nůžkama" (scissoring, holčičí technika, nic pro kluky :-)), až po hororové vrtání ruky, ukrajování prstů a podobné něžnůstky od rozlíceného, pětihvězdičkově úchylného strejdy. Jen tu desetimetrovou chobotnici v akváriu jsem moc nepochopil. Kapitán Nemo myslím na Nautilu v knihovně Kámasútru neměl. Nebo jo? (04.06.2020)

(1001) Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat. (14.12.2020)

Příběh mladé půvabné ženy, toho času komorné, mě zaujal díky okouzlující Kim Tae-ri, postupně jsem se nechala vtáhnout do chystané pasti na bohatou dědičku Hideko, abych po první části zjistila, že jsem úplně vedle.. Chválím skloubení filmových žánrů, sedlo mi to jako dětská prdelka na nočník, kde mělo být drama, bylo neotřelé drama (např. výchova malých dívek k poslušnosti), no a závěrečné hry ve sklepení jsou jen pro otrlé.. Vizuálně velmi pohledné + příjemný hudební podmaz, hodnotím vyloženě kladně, stálo to za to vidět.. (03.09.2024)

Celou dobu jsem přemýšlel, jestli si Park uvědomuje, že dramatizuje vlastně jen jednu z těch perverzních povídek, které nutí strýc číst nejprve svou ženu, pak neteř. Když na konci vyloženě zvoní rolničky na oznámení happy endu, došel jsem k názoru, že asi ano. Ale že to vlastně nic moc nemění na mělkosti a lacinosti toho všeho. Kouká se na to hezky, docela mi to uteklo, ale vlastně je to celkem sázka na efekt - je to moc "hezký" film na to, aby byl dotažený. K tomu, abych se na to napojil, mi chyběla nějaká zdrcující chvíle. Ani to řezání prstů moc nebolelo. 70 % (04.08.2016)

Tak mě ti Korejci zase dostali. Když už jsem si říkal, co na tomhle filmu mohli všichni vidět tak úžasnýho, když je to jen poněkud nudná, zdlouhavá a scénáristicky, herecky i eroticky nepřesvědčivá konverzačka, přijde překvapující zvrat. A v jeho průběhu pak další zvrat a vtom do sebe začne všechno pěkně zapadat a vám se uleví, že jste si nakonec přece jenom pustili nevšední a zajímavej a estetickej film a ne nějakou plytkou slátaninu. K tomu decentní Iesbohrátky v ložnici, nebo bizarní závěr ze strýčkova sklepení a jsou to čtyři hvězdy jak vyšitý. A závěrečná scéna, ve který spolu chichotající se holky hrajou kuličky na lodi do Šanghaje mě utvrdila v tom, v čem už mám dlouho naprosto jasno: Kdybych byl někdy v příštím životě ženská, chci bejt určitě lesba. Ale ne nějaká šeredná stokilová prasnice, ale hezká dlouhovlasá lesba ženskýho typu, jako byly ony dvě krasotinky ve filmu. (27.06.2018)