Komorná

Pod rouškou opulentního majestátu a za zdmi monstrózního chrámu se rozehrává velmi zamotaná hra plná falše, pokrytectví, zvrhlosti a těch nejtěžších intrik. Jediné, co zde má skutečnou pravou a nefalšovanou tvář, je bolest a rozkoš. Nejlépe najednou. Excelentní režie ve stejně laděném detailním prostředí, fantastická retrospektiva i celá dějová linie a velmi smyslná podívaná, to jsou atributy, které u mě nakonec překonávají lehce přetažený děj, jenž může u diváka vyvolat i celkově negativní odezvu na tento výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (01.02.2017)

No. Kdybys si všiml režisér, obešel bych film obloukem. začátek není špatný a první dva dějové twisty taky ne, má to nápad a hezky to vypadá. Pak ale zklamal dramaturg a někdo, kdo by byl schopen říct, že je třeba námět oproti předloze poněkud upravit. Příliš mnoho dějových rotací a naprosto neskutečně dementní až hovadský konec to celé totálně zazdil. Mělo to končit jejich útěkem a radostí a finito. cokoliv dál vystřihnout. Naprosto zkažený film. A nějaký nahatý Asiatky, jejichž scény šly taky zkrátit na desetinu a ději by to nijak nevadilo, jsou jen dost lacinou úlitbou, aby se o filmu mluvilo. (17.03.2018)

Ktovie, či veľkosť románovej predlohy neboli Parkovi prekvapivo na tiaž, určite sa mu podarilo perfektne zhustiť kostýmovú atmosféru a vybalansovať ňou digitálnu hĺbku. Skôr obmedzujú a mierne rušia prehnané peripetie, ktoré nemá plne pod kontrolou a nevie nimi súrodo kombinovať. Expresivita postáv potom vo vzájomnej diskrepancii chátra, v niektorých momentoch naopak prekvapí, ale chýba tomu dôvtip. A možno prefíkaná umelecká provokatívnosť. Určite tým ale nemyslím pritvrdenie lesbických scén, tie už dávno nie sú tabuizované, čochvíľa bude v kinematografii rafinovaných výklonkov erotiky tabuizovaných snáď viac v heterosexuálnej polohe. Ale to už je od témy. (25.11.2016)

S konceptem lesbického iniciačního softporna v režii stárnoucího chlapa se neodmyslitelně pojí očekávání jisté voyeuristické uslintanosti. Očekávání byla splněna víc než dostatečně, a pečlivě naaranžované polocelky s důrazem na čisťounkou estetičnost tak jakoukoli úvahu o rozdílu mezi fikčními prasečinkami určenými pro mužskou čumendu a lesbickou realitou zabíjejí hned v kolíbce. Rozmáchlou melodramatičností, které se kdovíjak daří být emocionálně děsně sterilní, mi to nejvíc připomnělo Troškovu blahé paměti Andělskou tvář, jen jak tu naštěstí nebyl za rozervaného milovníka Pomeje, tak se to dalo jakž takž ukoukat. (11.05.2020)

(1001) Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat. (14.12.2020)