Inspektor Lavardin

Na tento film jsem se podíval hlavně kvůli Jeanu Poiretovi (nezapomenutelný pan seržant z Mockyho hororové komedie La Grande Frousse !), kterého jsem už déle chtěl vidět v hlavní roli. A měl jsem určitě šťastnou ruku ve výběru... Jean Poiret vtisl svému osamělému detektivovi takřka dokonalou tvář a já tady úplně hltal každý jeho pohled, záblesk ve tváři, každé gesto, tón projevu... a zároveň si při tom užíval i nesmírnou ironickou nadsázku, v postavě inspektora Lavardina pravidelně přítomnou. Claude Chabrol stvořil netradiční stylovou detektivkou, ve které vedle humoru skvěle funguje rovněž perfektní atmosféra s velkým kusem tajemna a stále větší napětí nejen ve vyšetřování ústředního případu, ale i pokud jde o ojedinělý přístup k věci ze strany pana inspektora. Přičemž krásnou kulisu v tomto líně odvjíjejícím se příběhu tvoří všechny ty roztodivné vedlejší postavy... Jo, takže dneska to máme po dlouhé době za pět, skvěle, pánové! [90%] (14.07.2021)

Zpočátku to vypadalo na jednu z dalších obdobných kriminálek. Že si člověk hned může představit, jak asi bude probíhat vyšetřování, kam asi sklouzne vztah mezi vyšetřovatelem a paní domu a tak dále.Lavardin si ale počínal při své práci přece jenom jinak, než jsem čekala, a hlavně jeho konečné vyřešení případu mě hodně překvapilo. A překvapení a originalitu mám ráda, proto hodnotím jako nadprůměr. (19.03.2024)

Chabrolův pohled na pojem spravedlnosti a způsoby jejího uplatňování je skutečně osobitý. Zdánlivě plytký film je naopak neokázalou hlubokou sondou do života maloměsta i jedné rodiny. Způsob vyšetřování nejvíce připomíná stejně zrádnou idyličnost důkladných postupů rady Vacátka z HŘÍŠNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO. Klopotná pouť hlavních hrdinů ke ctnosti ne domněle plakátové, ale skutečné odhaluje v povrchové idyle až nečekaně mnoho kazů. Mravní relativismus je vyvažován eticky pragmatickým autorským pohledem. Film, který není špičkový, nelze považovat ani za průměrný. Systémové přednosti francouzské školy neopouští ani nezrazuje a diváka, ochotného pozorně sledovat jeho průběh, určitě nezradí. Poiret navíc není hercem do počtu, ale víc než slušným vkladem do hodně povedené kytice hereckých osobností kinematografie země galského kohouta. (27.08.2007)

Chabrolovy hrátky s žánrovými stereotypy a klišé zajisté uštědřují těžké rány divákům odrostlým na Colombovi a Herculesovi Poirotovi. Fandovi do Nové vlny se ale z hrdla dere slastné mručení. Ták ták, proč by měl být detektiv stroječek na pátrání po pachateli? Co když se jedná o jeho bývalou lásku? A dolcela oprávněné zabití? Proč by měl detektiv trpět lidi, kteří mu do očí lžou? Proč by jim nemohl rozmlátit kancelář nebo překazit kšefty? Colombovi ti zvrhlíci nikdy příliš nevadí a ještě s nimi laškuje, ale inspektor Lavardin je normální cítící člověk a Chabrol taky. A já plesám. (08.03.2008)

Bud je tom filmu znát Chabrolův rukopis a nebo byl opravdu zvláštně zpracovaný. Mně to přišlo jako skládanka více filmových detektivů v jednom balení. Ne, nuda to není, ale s paní domu bych dala trochu větší řeč, to jediné mi scházelo. Vyústění ke kterému se díky inteligenci dopracoval Lavardin jsem nečekala, ale o to bylo atraktivnější. Možná to každému nesedne, ale za zhlédnutí to stojí. (04.08.2016)