Sedm statečných

Originál z roku 1960 jsem neviděl. Jednoduchý důvod: Většinou když je něco strašně hypeované tak se mi to potom tak na 80 procent moc nelíbí. Proto k tomuto remaku přistupuju trochu jinak. Ale tento film mi vyrazil dech. Je to ten správný temně špinavý western který se ničeho nebojí. Uchvacuje to od začátku do konce a rozhodně pomáhá že tým sedmi statečných je rasami přeplněný (Afroameričan, 3 běloši, asiat, mexičan a indián). Film se dá rozdělit na 3 částí: Shánění členů Sedmi Statečných, příprava na boj a finální bitva. Každá část je svým stylem jiná a rozhodně to filmu pomáhá. Úplně skvělé to jistě není. Filmu se dá upřít jemné zdržování ve finální fází a pár věcí by se ještě našlo. Sedm Statečných ale překvapuje především tím, že ten kdo čekal zbytečnou výplachovku dostane zajímavý western. Ale originál jsem neviděl takže k tomu prostě přistupuju jinak................... (26.09.2016)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)

Buď se vydám cestou přímočaré střílečky, nebo westernovou klasiku někam posunu. Nebo se na remake úplně vykašlu. Bezbranní a utlačování si najmou dravé pistolníky, kteří mají vytlačit podnikavého padoucha, který jejich město za směšné nabídky prostě chce. Za mě to fungovalo. Antoine Fuqua je už pár let ve formě, tentokrát dává prostor celé sedmičce hrdinů, která je poskládaná tak nějak náhodně (ovšem motivace často chybí), takže každý si svůj kus urve, ač o nějakých zajímavých charakterech se mluvit nedá. Zřejmě jen čerstvá vdova Haley Benett, která nestáhla půlky jako polovina bohabojného města, a vyhořelý pistolník Ethan Hawke, ve kterém se to pere, dostali možnost se nejen tvářit vážně, ale i něco předvést. Ke zbytku (bohužel včetně Denzela) nemáme moc šanci si vytvořit jakýkoliv vztah. Po technické stránce je to moc fajn, přehledné, hlučné, dravé, krvavé, skvěle nasnímané. Nicméně Fuqua si mohl i tak dovolit víc. Zřejmě měl velký respekt k původní klasice, což ho možná trochu svazovalo. Na druhou stranu si přiznejme, že ani kousek Johna Sturgese nebyl nijak zázračný, prostě „jednoduchá“ podívaná o jednom velkém bezpráví a jedné velké cti a hrdinství. Přibalil bych víc syrovosti a béčkovosti. A rozhodně i emocí. (11.12.2016)

Pred zúriacim liberálnym šialenstvom už nič nie je v bezpečí, niet kúska priestoru, ktorý by táto zvrátená ideológia nepošpinila svojimi špinavými paprčami. Došlo aj na siedmich statočných pištoľníkov, ktorí v roku 1960 vo filme režiséra Johna Sturgesa zachránili úbohých mexických farmárov pred všetkého schopnou bandou desperáda Calveru. Dnes to však už nie sú žiadni hrdinovia, ale len partia bielych heterosexuálnych macho fašistov. Hnusná white power sebranka rasistických extrémistov. Teraz je treba si zvyknúť na tých pravých sedem statočných. Na multikultúrny zlepenec, ktorému samozrejme šéfuje afroamerický černoch. Takže čumte idioti, kto sú tí politicky korektní "Siedmi statoční". No a samozrejme, že i pán režisér Antoine Fuqua má tú správnu farbu pleti, na jedine ktorej životoch záleží. * (12.08.2020)

[ČSFD projekce] Samotný film z roku 1960 je remakem, tedy budu k tomuto komentáři přistupovat s rezervou. Příběh sedmi statečných, odpadlíků společnosti, kteří se postaví neskutečné přesile, aby jednou v životě splatili jakýsi dluh svému svědomí, je opravdu romantický a již notoricky známý, tedy není třeba se tu s ním zdržovat. Skladba postav je dle mého skrovného názoru na divoký západ docela roztodivná, jelikož se nám tu sejde docela zajímavá etnická směsice. Netuším, zda to byl záměr, ale mně to příliš nesedělo. Dialogy jsou celkem plytké a občas vám přijde, že zbytečné, snad by bylo lepší trochu detailnější rozpitvání jednotlivých charakterů postav, než táhlé záběry na hory, lesy, louky, pole a do výstřihu hlavní hrdinky. Co se týče samotných akčních scén, které tvoří prakticky většinu filmu, jsou opravdu pěkné, ale hodily by se spíš do nějakého profláknutého akčního snímku s vysokým pořadovým číslem. Chyběla mi tam větší záživnost a smysl pro detail. Více vyhrocených situací, co by se člověku vryly do paměti. Takhle z legendární klasiky vyšla jen lehce nadprůměrná rutina, aby zas někteří mladší diváci zjistili, že existuje ještě několik starších kousků, které jsou tu již od let, kdy pomalu jejich rodiče nebyli na světě, a které stojí za to vidět víc. 60% (22.09.2016)