Sedm statečných

,,JDEME BOJOVAT S PADOUCHY A PRAVDĚPODOBNĚ ZEMŘEME…“ /// Fugua měl natočit jinej film. Nebo tomu dát jinej název, protože už jen ten ubral filmu diváky. Mladí vohrnuly rypáky a staří jakbysmet. Myslel jsem, že mám kliku, páč originál jsem viděl tak před sto lety… bohužel srovnání – hlavně postav, se podvědomě nevyhnu. Vo to jednoduší to má synátor, Brynnerem, McQueenem, Bronsonem či Coburnem nepolíbenej. Tihle stateční jsou samozřejmě filmařsky dokonalejší, ale …. byl k tomu důvod? Pro mladý zřejmě ano! A tak jako příslušník starší generace nemůžu jít vejš než za 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Klasiku neznám. 2.) Černoch, Korejec a indián bojující na divokým západě za bělochy mě nepřekvapí. 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (26.12.2016)

Pokud se dělá remake, tak aby měl opravdový smysl, měl by přinést do příběhu něco originálního. A u nových Sedmi statečných si nemyslím, že se tak stalo. Když největší emoce u filmu cítím, když zazní melodie z původního filmu (ano, ve filmu se objeví a je stále naprosto boží!), tak nevím, nevím, jestli je to úplně dobře... A neubráním se ještě jednomu srovnání. V původním filmu jsou postavy všech "statečných" velice dobře emocionálně vykresleny: Steve McQueen pochybuje, že by parta vůbec v městečku měla být; Charles Bronson jen chce mít svůj klid, Brad Dexter bojuje s vlastním strachem atd. A všichni postupně mění své postoje díku rozvíjejícímu se vztahu s vesničany. Při závěrečném boji pak více prožíváte, když někdo zemře. No, a v nové verzi Sedmi statečných se toto prakticky nevyskytuje (čestnou výjimkou je Goodnight hraný Ethanem Hawkem) - film se "statečné" snažil nejvíce odlišit jejich etnickou rozdílností, která ale paradoxně v příběhu nehraje roli. A to je škoda, protože finální bitku Fuqua servíruje naprosto výtečnou - v každé chvíli víte, kde se co děje, děj je napínavý, přestřelky dobře udělané a dokonce se dočkáme i klasického westernového stare-downu. Všichni herci jsou navíc velice charismatičtí, takže je radost na ně na plátně koukat. Jejich talent mnohdy zachraňuje vlastně docela průměrný scénář. Antoine Fuqua ale dovedl filmu vdýchnout sympatickou jiskru, takže se opravdu ani na chvíli nenudíte. Přelomový western? V žádném případě. Ale důstojný zástupce žánru to je určitě. (22.09.2016)

Moc hezký to je a dokonce mnohem oldschoolověji natočený než bych čekal (tempo), ale stejně jsem občas musel zíváním odhánět nudu; krátil bych klidně o půlhodinu. Mrzelo mě, že přestřelka v polovině filmu svou přehledností a atmosférou trumfla finální pistolnické inferno... [11. narozeniny MovieZone, Bio OKO] (02.10.2016)

[ČSFD projekce] Samotný film z roku 1960 je remakem, tedy budu k tomuto komentáři přistupovat s rezervou. Příběh sedmi statečných, odpadlíků společnosti, kteří se postaví neskutečné přesile, aby jednou v životě splatili jakýsi dluh svému svědomí, je opravdu romantický a již notoricky známý, tedy není třeba se tu s ním zdržovat. Skladba postav je dle mého skrovného názoru na divoký západ docela roztodivná, jelikož se nám tu sejde docela zajímavá etnická směsice. Netuším, zda to byl záměr, ale mně to příliš nesedělo. Dialogy jsou celkem plytké a občas vám přijde, že zbytečné, snad by bylo lepší trochu detailnější rozpitvání jednotlivých charakterů postav, než táhlé záběry na hory, lesy, louky, pole a do výstřihu hlavní hrdinky. Co se týče samotných akčních scén, které tvoří prakticky většinu filmu, jsou opravdu pěkné, ale hodily by se spíš do nějakého profláknutého akčního snímku s vysokým pořadovým číslem. Chyběla mi tam větší záživnost a smysl pro detail. Více vyhrocených situací, co by se člověku vryly do paměti. Takhle z legendární klasiky vyšla jen lehce nadprůměrná rutina, aby zas někteří mladší diváci zjistili, že existuje ještě několik starších kousků, které jsou tu již od let, kdy pomalu jejich rodiče nebyli na světě, a které stojí za to vidět víc. 60% (22.09.2016)

Sedm zbytečných. Hudební motiv Denzelova US Marshala ala Goldsmithův Alien byl fajn, ale tím veškerý výčet pozitiv končí. Expozice nájemné sedmičky, při které jen občas od boku vystřelí Pizzolatto, je odfláknutá a o jejich motivacích se příliš nedozvíme (mimochodem, ta Chisolmova se na konci ukáže stejně pragmaticky sobecká jako ta Coburnova v Důvod žít a zemřít), kýčovitý Fuqua z toho dělá Wild West Avengers a tolik opěvovaný finální akční nářez je nepřehledně sestřihaný až chaotický. No a pak je tu etnické rozdělení v čase, které by si zasloužilo hlubší analýzu. V roce 1960 hispánský bandita obtěžuje chudé hispánské vesničany a ti si k obraně najmou bílé pistolníky (Brynnerův Chris byl Cajun). A teď? Bílý kapitalistický arcibídák terorizuje chudé bílé vesničany a ti si k obraně najmou sedmičlennou skupinu s minoritním počtem bílých. Jaká je pravděpodobnost, že bledá trojice ve složení PTSD trpící jižanský zbabělec, na alkoholu závislý falešný hráč a obézní vrah obsadí na deathlistu medailové příčky? Stejně tak zaujme detail, že Bogueova početná banda je na jinak pestrém Divokém západě zcela bílá (až na jednu indiánskou výjimku, která jako ostuda rasy dojde potrestání). Je to další reflexe doby, která degeneruje přehnanou korektností, medvědími službami a falešnými pocity ublíženosti a viny? Docela by mě zajímalo, kam tohle za dalších 56 let dospěje. Teď vím jistě to, že western určený pro mainstreamové publikum je v jednadvacátém století mrtvý jak Calvera.. (22.08.2018)