Už je tady zas

,,Turci v Berlíně?!' Jak je to možné !? ' ---- Když jsem se o této komedii doslechl, pochopitelně jsem ji zatoužil vidět. Despekt u mne působilo jen to, že to točili Němci a jejich humor je někdy opravdu nehumorný. Po prvních rozpačitých minutách kdy jsem zjistil, že Adolfa hraje habán jehož podoba Hitlerovi moc neodpovídala, jsem se postupně nechal do tohoto žánrového mišmaše postupně vtáhnout a sledoval tu neskutečnou hru, kterou tvůrci rozehráli nejen s divákem, ale i s Němci kolem sebe. Hitler je ikona. Masový vrah, šílenec, jeden ze spolutvůrců myšlenky likvidace Židů a Slovanů. Je to ale zároveň osobnost, která Němcko zbrojením vytáhla z bídy hospodářské krize, osobnost za níž Německo se málem (naštěstí ne) stalo Třetí tisíciletou říší a kdy v čase nakloněné válečné štěstěny hranice Germánie sahaly od Norska po Rusko. Tak co zkusit tohoto jedince zhmotnit a přenést do dnešní doby? Do doby, kdy Německo tolikrát ofackované za holocaust otvírá brány každému a není schopno rozeznat, že se tím odsuzuje k záhubě. Do Německa zapleveleného politickými stranami a hromadami znechucených voličů, do Německa sociálních dávek nepřizpůsobivým placených nuceně pracující většinou... Za Hitlera nic takového nebylo, proto logicky jeho údiv budí úsměv. Cestuje s průvodcem po Německu a navštěvuje lidi. Zde se film stává reality show a divák v úžasu sleduje reakce běžných Němců na ulici. Někteří se smějí, někteří se s Hitlerem fotí, někteří hajlují, někteří jsou pobouřeni a někteří natvrdo říkají, že by za něj šli bojovat do nové války. Knihu jsem nečetl a po skončení filmu si nejsem úplně jist co nám tím autoři chtěli sdělit a jaké zrcadlo nám nastavili. Obraz Německa a jeho občanů 70 let po válce byl prapodivný. Řada Němců se k Adolfovi chovala jako k historické postavě a snad až jako k otci zakladateli... To jak Hitler tepal do uprchlíků mi od tvůrců přišlo odvážné, postupně jsem si ale uvědomil, že to není hlavním posláním filmu. Hlavní myšlenkou bylo, že i když jsme třeba se současnou situací nespokojeni a odmítáme inženýry z Afriky, musíme se mít setsakramentsky na pozoru před někým, kdo říká co chce lid slyšet, kdo má charisma, kdo umí mluvit a kdo by byl bez lidí nic. Mějme se na pozoru před novými Führery. * * * * (18.04.2016)

Satira, která donutí k zamyšlení. Ctižádostivý dokumentarista se chytne nečekané příležitosti. Říšský diktátor se totiž k vlastnímu překvapení ocitá v německé současnosti. Nepochybuje o tom, že to, co způsobil, by bylo špatné. A film jako takový zřejmě nepopírá to, že i dnešní svět je plný růžky vystrkujících Hitlerů. Ostatně někteří ho mají za hvězdu, jiní se k němu chovají ochranitelsky jakoby zapomněli, jak zásadně je odpovědný za zločiny nacistického režimu. Je evidentní, že vznik snímku nemohl být snadný, Oliver Masucci nicméně herecky velmi potěší, výsledek má výborné momenty, ovšem místy je i dost kostrbatý, takže na nějaký zajímavý zápis do filmové historie můžeme zapomenout. Svěží nápad se ale určitě cení. (16.11.2018)

Humor. Už je tady zas varuje: cesta diktátora je lemována sobectvím těch, kteří mu krátkozrace a prospěchářsky pomáhají na vrchol, dále slepotou, samolibostí a neschopností se aktivizovat u těch, kteří by tomu snad dokázali zabránit a marností těch, kteří tu show sledují tupě nebo sarkasticky s popcornem v ruce. Tato cesta je podle tvůrců v současném Německu mnohem přístupnější, než by si kde kdo (kdo?) dovolil předpokládat, zejména protože se zkrátka nelze vyrovnat s ve společností přítomnou nenávistí tím, že o této nenávisti zarytě mlčíme (opět ale nevím, zda taková tendence opravdu v Německu převažuje..?). Jen těžko by se mi oponovalo proti představě tvůrců, že vykastrovaná a výhradně na ose zisl-ztráta uvažující mainstreamová kultura by takovému procesu vtiskla (vtiskne?) bizarní - a komerčně úspěšné - vyznění. Jen je škoda, že bylo na úkor jiného obsahu tolik prostoru věnováno šokujícímu zjištění, že když lidé vidí Hitlera v roce 201X, tak se směji. No way. (29.08.2017)

Knihu jsem bohužel nečetl, ale vzhledem k tomu, jak dobrý (ne zázračný) film z toho vyšel, tak by asi za hřích stála. Samozřejmě, dá se na to koukat buď pouze s vypnutým mozkem a bavit se. Ale do té míry Er ist wieder da zase vtipný není. Nebo s mozkem v režimu volnoběh, sem tam se zasmát a po opuštění sálů procedit mezi zuby "Viděla's to? Já to říkám pořád, že Němci jsou náckové!". Nebo ho zapnout na plné obrátky (já vím, bolí to) a připustit si, že Hitler má, minimálně v nějakých tvrzeních, pravdu. Že naše společnost je zkažená a nefunguje tak, jak má. Pro mne je film (nevím, jak vyznívá kniha) hlavně varováním před populismem. Hitler, jako za starých "dobrých" časů, poukazuje na reálné problémy, které lidi tíží, ale jako správný populista o nich jen pindá... Mimochodem, scéna, jak zjebe do kuličky neonácky a označí je za neschopné břídily, nemá chybu... 90% (15.10.2016)

Obrovský potenciál naroubovat jeho návrat na současnou politickou situaci nevyužit tak jak mohl být a nebylo to ani tak zábavné, jak jsem očekával, ačkoliv první části filmu jsem se pobaveně usmíval skoro stále. A za hlavního viníka tohoto problému jmenuji to, že se někdo místo aby se vydal cestou totální satiry příliš věnoval osobnímu příběhu nudného novináře. Nicméně stále je to kdekoliv a kdykoliv se objeví Áďa, krásně absurdní, zábavné... a děsivé. Zvlášť pokud všechna ta setkání byla opravdu reálná. Tak či tak, závěrečná obrazová koláž ale reálná byla určitě. Byl to ale nepříjemný a divný pocit, když mi Hitler přišel chvílemi sympatičtější než všechno ostatní osazenstvo. Ještě že tam dali tu židovskou pamětnici! (21.09.2016)