Robert et Robert

Z filmů Claudea Lelouche, které jsem doposud viděl, jsem si vždy odnášel silný pocit nebo náladu, kvůli nimž jsem byl rád ochotný přimhouřit oko nad režisérovým balancování na hraně laciného sentimentu. I když přiznávám, možná jsem mhouřil oko nad vlastní slzou, protože Lelouchovi se i díky hudebnímu doprovodu jeho dvorního skladatele Francise Laie většinou daří trefit silnou emoci. Proto mě trochu mrzí, že Robert a Robert mě tak silně nezasáhli. Možná to bude i tím, že z představitelů ústřední dvojice jmenovců (a posléze nejlepších přátel) neprýští žádná vzájemná chemie. Charles Denner jako ten rtuťovištější svými expresivními gesty a výraznými grimasami příliš sympaticky nepůsobí, naopak mladý Jacques Villeret si v roli outsidera vystačí s minimem slov a kamennou tváří, ale hned získává náklonnost diváka v několika precizních téměř pantomimických etudách. První část filmu věnující se hlavně Dennerově Robertovi je silně uondaná a kromě momentů s Villeretem ji táhne nahoru Jean-Claude Brialy. Druhá část věnovaná zájezdu klientů seznamovací kanceláře (inu, doba předtinderová) a následný závěr už jsou mnohem lepší a konečně z nich je trochu více cítit pomyslný Lelouch touch. Laiova hudba je tentokrát spíše v pozadí, nicméně ústřední song se povedl a sázka autorů na jistotu v podobě recyklace jejich nesmrtelného hitu "Un homme et une femme" postě vychází. (26.03.2023)

"Lelouchovo pojetí? V ringu slzy dojetí." Poděkování Willymu Kufaltovi. Za titulky a hlavně za sdílení hesla do privátního klubu 21, díky němuž jsem se v čase 1:05:00 tlačil u ringu a spolu s oběma vykulenými Roberty zíral na akt lásky. Už jen kvůli těm pár minutám film stál za zhlédnutí. Poeticky zasněná, nasvícená i něžnou melodií podbarvená filmová báseň, sur le thème du sexe interracial, jako z jiného světa. A nyní již ono (ve filmové výzvě avizované) házení vidlí do Leloucha. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Proč si Omnibus půl filmu připadal jako to domácí zvíře, hledající lanýže, kterému Willy hází filmové perly? A) Byl umlácen popisnou suchopárností. B) Dva obstarožní mamánci mu k srdci nepřirostli. C) Seznamovací agenturu nikdy nepotřeboval, navíc takhle mus, zlatej Humr. D) Melancholická hudba ho uspávala, což je během řízení busu (zde taxíku) docela faux pas. [][] Správná odpověď? Bohužel všechny. Závěrečné využití nesmělosti k úspěchu a narychlo poslepovaná partnerská koláž "Co život dal či vzal", to už přišlo pozdě. Slovy Montyho: "Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť." Já to štěstí neměl, s Lelouchem jsme se minuli. Tři doušky kávy, zbytek do květináče :-). (23.03.2023)

Příběh dvou osamělých mužů, kteří si hledají životní partnerku za pomoci seznamovací agentury, je v podstatě milá, příjemná a úsměvná záležitost.. Bylo mi potěšením sledovat ústřední herecké duo, Charles Denner i Jacques Villeret úchvatní, vtípky, odkazy i věnování pana režiséra registruji a hodnotím kladně, no a v neposlední řadě stojí za zmínku báječný hudební podmaz, Francis Lai je opravdu jen jeden.. (21.03.2023)

Film o výjimečnosti lidských vztahů či náhodných setkání v každé době, ať už během napoleonských válek nebo v moderní éře inteligentních počítačů... V první řadě jsem se na film těšil také proto, že shodou okolností mám taky velkého kamaráda se stejným jménem jako já (Martin :)) a obsah výše ve mně evokoval milé vzpomínky. Nakonec shoda jmen zůstala prakticky jediným "společným" prvkem, ale ono to vůbec nevadilo. Zažil jsem krásný filmový výlet do doby, kdy romantické komedie nevyznívaly pokaždé jako rutinné zfilmování odehraného příběhu plného klišé a jejich tvůrci dokázali projevit krásnou invenci. Claude Lelouch si opět nápaditě pohrává se žánrem, dlouho to vypadá, že tentokrát jeho filmu výjimečně schází výraznější ženský prvek, ale pravidelná setkávání dvou podivných Robertů ve víru milých trampot rozhodně nebudou jediným překvapením, jaké jim osud přichystá. Charles Denner se svou vtipně ztvárněnou povahu rázného, uvnitř ale plachého muže a Jacques Villeret jako groteskně smutný nesmělý mužík mě mile překvapili, až jsem měl z nich dohromady dojem stálé herecké dvojky. :) Do třetice zde figuruje skvělý průvodce Jean-Claude Brialy, který se šarmem sobě (a vůbec té Francii) vlastním nás provede nejen během výletu autobusem do belgického muzea, ale i celým děním od vstupu do moderního seznamovacího úřadu. Vypadá to, že Lelouch bude asi mým nejoblíbenějším zahraničním režisérem, vždy mě zaujme jeho originální styl vyprávění s odkazy na národní kulturu (historie, divadlo, hudba, filmy... zde třeba krásné věnování dlouholetému šéfovi Olympie Bruno Coquatrixovi nebo hudební odkaz na režisérův předchozí film Dobrák a zlí lidé během tancovačky). Zatím z 10ti viděných filmů ze čtyř různých dekád mi 9x Lelouch přichystal opravdu mimořádný filmový zážitek. 90% (30.06.2020)

„Dobrý večer, slečna. Myslím, že máme spolu schôdzku ("rande naslepo?"). • Samotný názov tohto, vskutku mimoriadne magického, francúzskeho titulu: Robert et Robert (samozrejme, že sa tentoraz vôbec nejednalo o diskutabilné osoby v zložení z Fica s Kaliňákom), ale najskôr sa snáď jednalo iba o protagonistov: Roberta Goldmana & Roberta Villiersa, ktorí sa na samý úvod totižto najprv stretávajú v „manželskej agentúre”, nakoľko ich už možno považovať za »starých mládencov«; dokonca i stále žijúcimi so svojimi matkami v spoločnej domácnosti, čo asi zrejme určite neveští nič dobrého, ak by povedzme potenciálne premýšľali nad ideou: „OVRABČENIA SA.” • Ešte pred ich príchodmi, sa divák vopred dôkladne zoznámi s touto agentúrou, kde sa súčasne nachádza nielen jej ústredný riaditeľ Jacques Millet v podaní naprosto vynikajúceho Jeana-Claudea Brialyho, ktorý si vie poradiť i na menšom priestore, ale zároveň i akýsi POČÍTAČ s (ne)podstatnými algoritmami, kde by sa teda nemalo vonkoncom nič pokaziť, však? • Prvý sa živí taxikárčením, zatiaľ čo hneď ten druhý vážne pomýšľa stať sa dopravným policajtom...? • Francúzsky režisér Claude Lelouch ma príjemne prekvapil svojim nadštandardným prístupom: „pripomínajúci mi veľkého maliara, malujúceho (filmový) OBRAZ s priam ukážkovými ťahmi svojho štetca (rozumej: réžie), a to konkrétne od začiatku až po koniec; pričom v istom kľúčovom momente si zvolil: geniálny ťah štetcom, ktorým ma maximálne ohromil;” presne tak, akosi som jeho „prekvapivý pohyb”, príliš extra neočakával, ale úplne zapadal do konceptu ORIGINÁLNEHO scenára, ktorý disponoval kvalitne napísanými postavami, v tomto prípade v podaní: Charlesa Dennera a Jacquesa Villereta i už medzitým predsa trochu spomínaného: J-C Brialyho. • Okrem hereckého obsadenia a ich pozoruhodných replík, sa titul taktiež vyznačoval i znamenitým, hudobným podkresom, ktorý dotváral potrebnú atmosféru. Skrátka; Francis Lai & Jean-Claude Nachon, sa mi rovnako tiež postarali o melodický, sluchový zážitok, bez ktorého by som si už túto vec totiž nevedel predstaviť. •  Interesantná záležitosť, ktorej podľa mňa dopomohla predovšetkým samotná účasť: Ch. Dennera, ktorý tentokrát vytvoril perfektný protipól k Truffautovmu predchádzajúcemu počinu: L’Homme qui aimait les femmes, čo len priamo vypovedalo o jeho nadštandardných chameleónskych stvárneniach... (09.09.2023)