Most u Remagenu

Jde spíše o průměr, kterému tu jednu hvězdičku přidají české lokace a některé i dnes fantasticky vypadající záběry a scény explozí a demolic. Možná že v roce 1969 bylo zobrazení Angela jako zlodějíčka mírně podvratné a postava majora Kreugera trochu narušovala zažité stereotypy o zlých Němcích, ale dnes jde jen o provařená klišé. Herecké výkony jsou velmi matné, Segal nemá co hrát, Gazzara jede na půl plynu, van Eyck celkem rychle zmizí. Snad jen Vaughn se trochu snaží, ale tragickou ironii, která na něj dopadla, mu stejně nevěřím. A tak jsou největšími hvězdami paradoxně Jelínek s Olmerem, kteří si kradou veškerý čas před kamerou pro své české diváky. Ale ani o nich nelze napsat, že by nějak hráli. (30.08.2013)

Výborný válečný film. Vždy si cením těch válečných filmů, v nichž jsou ukázány obě strany tak, že jedna nevyznívá jen jako ta jednoznačně nejhorší. Zde byli někteří nemečtí vojáci zobrazeni především jako lidé na jedné z válčících stran a ne jen jako krvelačné zrůdy. Navíc stupidní rozkazy, kvůli nimž byli obětovány lidské životy, nebyly vydávány pouze fanatickým Hitlerem, jak můžeme vidět právě v tomto filmu. Myslím, že Most u Remagenu je pro milovníky válečnýh filmů opravdu lahůdkou, a to jak díky hereckým výkonům, tak i dobré režii, kameře a hudbě. (22.09.2007)

Není to úplně velikášská pecka jako Vzdálený most nebo Nejdelší den, přesto je to klasický válečný film 70. let, které můžu beze zbytku. Možná tomu chybělo hvězdnější obsazení, protože obsazeným hercům občas chyběl onen patos, jaký tyhle filmy pořebují. Zaujal mě tedy hlavně můj oblíbený Robert Vaughn (výborná scéna s rozbitím míšeňské sošky) a Ben Gazarra v roli Angela. A jak jste i ostatní zmínili, vynikající hudba Elmera Bernsteina. (09.05.2008)

Podle mého názoru naprosto výjimečný válečný fim, především ojedinělým pokusem o realističnost a vyváženost přístupu jak k postavám, tak i k oběma protistranám. S takovým pojetím německých vojáků, civilního obyvatelstva i všeobecné morálky je ojedinělé setkat se i v dnešní době, nemluvě o éře let šedesátých a sedmdesátých, tak hojné na většinou řemeslně obstojné snímky. Film občas trochu ztrácí na konkrétních dramatických scénách, jež sice mohou být obecně dokonalé, ale vždy za nezanedbatelnou cenu přílišné okázalosti a výrazné povrchnosti, proto je možná někdy méně lepší než více. Další důležitou devizou jsou výborné herecké výkony, především mi v mysli hluboce utkvěl nervózní a nerozhodný obličej skvělého Roberta Vaughna. (25.11.2004)

Naprosto vynikající válečný film bez příkras, bez velkolepé výpravy a o to lepší, působivější a realističtější. Jeho zobrazení znepřátelených armád je skutečně realistické a lidské a tak to nějak skutečně mohlo být. Na obou stranách se najdou zbabělci i stateční vojáci, oddaní své věci. Konec války a pád fašisitckého Německa nabývá plných obrátek. Vojáci obou armád jsou zdecimovaní, unavení. Američané jsou tisíce kilometrů od svých rodin, jsou nalomení a pološílení. Seržant Hartman ve skvělém podání George Segala je válkou unavený férový chlap, který nechce nic jiného, než přežít a zachránit co nejvíce svých mužů. Ben Gazzara výtečně zahrál vojáka Angela, obyčejného až prostého člověka. Právě s ním jsem se stotožnil asi nejvíce. Osm let po "Sedmi statečných" se Robert Vaughn zhostil mírně fanatického, ale silného a statečného majora Paula Kreugera, který ovšem za svoji statečnost a neśtupnost tvrdě zaplatí. Spolu se "Skleněným peklem" jedno z životních děl Johna Guilermina. V malých rolích si můžete povšimnout Rudolfa Jelínka a Víta Olmera, poněvadž byl film natočen v Československu. Nejsilnější scéna je pro mne nejspíš ta, jak pološílený Hartman jde bezhlavě a nepřítomně kolem bitevní vřavy za zvuků nádherně mrazivého pochodového soundracku Elmera Bernstaina. (17.02.2005)