Vzkaz v láhvi

Třetí díl Olsenovy série se zatím podařilo zfilmovat nejlépe. Rozhodl jsem se, že budu předstírat, že jsem knihu nečetl a díky tomu jsem si užil kvalitní krimithriller z prostředí komunity náboženských fanatiků s temnou atmosférou a přesvědčivým záporákem. Naprosto skvělý je Nikolaj Lie Kaas v roli detektiva Morcka, který dokáže vynikajícím způsobem zahrát člověka, s nímž si život několikrát denně vytře zadek. I když jsem díky knize věděl, jak film dopadne, dostalo se mi patřičné dávky napětí a těším se, jak bude vypadat Složka 64. (22.08.2016)

Čistá dějovost, nic víc - v tom filmu není nic artového, je to v podstatě jen trochu lepší mainstream. To mohl do kin uvést kdokoli - u Aerofilms jsem měl laťku nastavenou značně výš. Vzkaz v láhvi je jen řemeslně slušně natočená kriminálka, jakých už se v poslední době objevily mraky - pro fandy žánru supr, ale pro ty ostatní nulový důvod, proč to chtít vidět (nota bene v kině - jasně, velké plátno tomu prospěje, to ostatně každému filmu - ale zrovna zde žádnou přidanou hodnotu kinoprojekce nevidím - ten film zafunguje zcela stejně i doma v telce). Jednička byla velice slušná, dvojka dokonce výtečná, ale trojka už mi přijde jako nastavovaná kaše a sešup dolů. Kdyby to byl seriál, neřeknu - ale takto - kolik dalších filmů o oddělení Q ještě bude? Film, po kterém jsem začal mít alergii na severskou detektivku jako takovou. (19.05.2016)

V ponurých dánských luzích a fjordech, kde i ty ryby mají permanentní depku, i ptáčci jarabáčci se tváří jako na funuse, kde jsou psychopati obzvláště úchylní a smutek se vsakuje do podzemních zásob pitné vody s každou krůpějí deště, to mají detektivové věru těžké. A křesťanské dětičky ještě těžší! No, vlastně i ti psychopati... A taky dánští princové... Hmmm... (30.10.2020)

Na zfilmovanou sérii románů Jussi Adler-Olsena koukám záměrně jen v TV. Skandinávských kriminálek je tolik, že je docela fajn, když si čas usnadním nějakou filmovou sérií. No a u této jsem si vždycky ze začátku zvykal na hlavní postavy, abych si posléze příběh naprosto užil. Tady je to ale trošku složitější. Carl Mørck se tady totiž celý film tváří, jak kdyby měl v prdeli zaraženej ananas a pořádný moudro z něj vypadne až na závěr celého filmu. To Assad alespoň vyjadřuje pár emocí a celé to svojí postavou dost zachraňuje. Naštěstí ale film má hodně slušnou atmosféru a naprosto ultimátního psychopata v podobě Pål Sverre Hagena, takže si můžete být jisti, že určité momenty si tu najde každý z Vás. Celkově vzato jsem ale byl zklamaný. Film jsem si pustil třeba pětkrát a až na po páté jsem ho opravdu dokoukal. Neznám vlažnější start u filmové skandinávské kriminálky, jak v případě tohoto filmu. (27.07.2017)

Na severu se už léta daří zločinu tak jako nikde jinde. Myslím tím tedy tomu filmovému zločinu.  Nepoznamenán znalostí knižní předlohy a dokonce i bez povědomí o již vcelku rozrostlé filmové sérii jsem byl se zpočátku pomalu se rozjíždějící (docela typické) kriminálkou nadmíru spokojen. Dva různorodí detektivové, kde ten povahově méně konformní některým připomíná i člověka postiženého Aspergerovým syndromem a ten druhý by v dnešní době přivedl verbala k multikulti odpadům.  Jako přízdoba  (a v knižní předloze tuším i leitmotiv) drsného a doslova pekelně temného kriminálního případu o únosech dětí skvělé. Fajn je tu i místy docela komický střet cynického ateismu znuděného asociála Morcka a přirozené víry muslima Assada a i přes jistou dávku neuvěřitelností stran epicky odvážných kousků samozvaného Antikrista se nedá říct, že bych chtěl být výrazně kritický. Čili pro mě  v poslední době  obvyklá a otřepaná čtyřka. (25.10.2021)