Heroin

Heroin to je celkem jednoduchá rovnice, tj; jednoduchý, přímočarý, syrově odvyprávěný příběh, kopírující život zdejší farmářské rodiny v čele se samorostem, patriarchou Augustem (jako vždy výrazově velmi přesvědčivý J. Gabin) v mnohém mi připomínající Henryho Stampera resp. Fondu, K. Keseyho resp. P. Newmana, jehož heslo „neustupuj ani o píď“ by si mohl Auguste nechat z fleku vyrýt na trám vchodových dveří. Ani o krok, za žádnou cenu! To přes resp. navzdory faktu, že si z vaší louky s dobytkem udělají kuželkářskou dráhu, rozhycujou vaší stodolu a následně i vaší vnučku. Hrát si s živlem je však od nepaměti nebezpečné a tak se (vám) může lehce stát SPOILER, že než si stačíte uvědomit skutečný význam slovního spojení užitková voda, je z vás cedník resp. přírodní hnojivo, co právě zahazují hutnou ornicí a zarovnávají drnem aneb hovno nepatří na botu, ale do kvalitní úrodné půdy. 80% [Pokud byste čirou náhodou v průběhu snímku přemýšleli nad nižším hodnocením, tak závěr, potvrzující přísloví jablko nepadá daleko od stromu aneb, kde jinde si přečíst velké klasiky než v teple a klidu vašeho tichého sklepa, to rozhodne za vás]. (04.11.2013)

Raskenové a Cimburové mohou žít i ve dvacátém století ve Francii. Příchylnost k půdě, oddanost rodině, síla, podložená vlastním příkladem, patriarchalismus, který ctí individualitu a současně i rodinnou soudržnost. To všechno, je-li přeneseno do severofrancouzských zelených plání a respektuje-li alespoň to nejnutnější z nové doby, tvoří sílu a soudržnost, podloženou intelektem, který nemá daleko k moudrosti, tvoří hodnotu svého druhu, jejíž sevřenost je i pro toho, kdo ji považuje za nepředstavitelnou, imponující. Jean Gabin, nezapomenutelná postava francuzské kinematografie hraného filmu, neméně slavná a úctyhodná jako předčasně zesnulý Gerard Philippe nebo stále žijící Alain Delon či Jean Paul Belmondo, je pro tuto roli zkameněliny, jež je až příliš živá, jako stvořen. Důslednost a úcta k tradici vlastně středověké, v níž cítíme hrdost téměř šlechtickou nebo svobodnickou, zachovávající vůči autoritě státu vztah, nejlépe charakterizovatelný Ježíšovým novozákonním výrokem "Co je božího, dejte bohu, co je císařovo, nechte císaři", přivedou ke kapitulaci nevelký gang, nezvyklý na takovéto odpovědi svých potenciálních obětí. Podobně dopadá stát, jehož síly jsou příliš slabé na osamělé genius loci odlehlého velkostatku na samotě. Je těžké na tuto tvrz konzervatismu hmotného i mravně hodnotového vůbec nějak reagovat. Přiznám se, že úcta k postavám jakoby tesaným z kamene, pro něž je vnější svět souborem obtěžujících vnějšnin, u mne přerůstá ve vysoké ocenění filmu, jehož řeč odpovídá obrazu, který podává. Tváří v tvář současnosti a jejím limitům jde o srovnání, které je vlastně pozitivní alternativou. Pozitivní v plném slova smyslu jako film, který ji zobrazuje. (19.10.2008)

téma patriarchálnosti, cti a hrdosti, tvrdosti, sily tradície, sedliackej pragmatickosti, schopnosti riešiť si svoje problémy bez "pomoci" štátu, zoči-voči moderným priekupníkom s narkotikami s vilami kdesi pri Ženevskom jazere, to ma naozaj zaujalo... ale tá hudba bola pre mňa hrozná. Vôbec nesadlo - Gainsbourg bol až príliš kaviarenský inťoš na to, aby zložil niečo adekvátne k takejto zemitej gangsterke zo sedliackeho prostredia. Tak isto by film asi neprešiel cez ochranárov zvierat, ale inkriminované scény dotvárajú ešte mocnejší nádych tvrdosti-surovosti a realizmu. Film, ktorý nie je až tak výrazný, ako by sa podľa vysokého hodnotenia (81%) mohlo zdať, ale aj tak si naňho po rokoch určite spomeniete (04.11.2013)

Čekal jsem brutální vyvražovák alá "Strašáci", ovšem dostal jsem spíše rodinné drama o obyčejných lidech tváří v tvář zločinu, kde boj proti gangterům hraje až druhé housle. Ale to není ani trochu ku škodě. A navíc, když se objeví nějaká akce, vždycky stojí za to (masakr dobytka jeepem je scéna, která z hlavy jen tak nevyprchá). Jean Gabin zahrál jednu ze svých obvyklých rolí opravdu na výbornou. Konzervativní, prostý, jednoduchý, mírně despotický, ale také statečný a férový stárnoucí farmář, marně v sobě potlačující náznaky strachu či lítosti v jeho podání působí opravdově a životně a navzdory rozporuplné charakteristice, kterou jsem před okamžikem vyjmenoval, působí jako nejkladnější postava z celého filmu. Pierre Granier-Deferre natočil v 70. letech několik komorních krátkostopážních a napínavých thrillerů s psychologickými přesahy. "Heroin" je jedním z nich, což však neznamená jeden z mnoha. Vynikající podívaná ze staré školy, jíž podobné se v dnešní době nedočkáme. 93%. (19.10.2008)

Herecký koncert Jeana Gabina. Rolí podobných této (autoritativního vůdce rodinného klanu) stvárnil předtím i potom více, tady je ale podle mého ještě přesvědčivější než jindy. Spolu s ostatními herci, rychlým spádem a kvalitně zpracovanými akčními scénami dělá Gabinovo mistrovství z tohoto snímku nezapomenutelnou záležitost. (13.09.2007)