Room

Unesená a zneužívaná žena a ještě s dítětem je velmi silné a depresivní téma. Líbil se mi fiktivní svět, který Joy Jackovi vytvořila a bylo zajímavé pozorovat, co všechno je pro takové dítě vlastně nové a nebezpečné, když se dostane do reálného světa. že to není dobré pro psychiku unesené ženy je samozřejmě jasné a i když v době únosu si vedla nesmírně silně, venku se sesypala jako domeček z karet. Co mě jedině rušilo celý film, že ten chlapec byl na 5 let hrozně velký, bylo to moc vidět, že je mu 9. (28.01.2016)

Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*. (13.07.2016)

Někdo z toho možná cítí Hollywood, já z toho cítím poctivé nezávislé drama, kterému většina těch hollywoodských umělohmotin nesahá ani po kotníky. Silné, skvěle odehrané, v jeden moment šíleně napínavé a hlavně znepokojivé. Dětská naivita ještě umocněná o milosrdné překrucování reality je fantastická, stejně tak Jacob Tremblay - nevzpomínám si, kdy naposledy mě takhle zasáhl dětský výkon. 4,5* a wow (nebo spíš brr?) k tomu. (08.12.2015)

(2x) Ačkoli jde o fikci, může příběh Emmy Donoghue skvěle posloužit jako katarze a vyrovnání se s mnoha podobnými skutečnými příběhy (Natascha Kampusch, Elisabeth Fritzl). Velmi důležité je, že příběh nekončí vysvobozením z pokoje, ale naopak tímto momentem začíná to důležité. Brie Larson a Jacob Tremblay jsou vynikající. (23.11.2022)

Silné a emotivní téma, které jen podporuje ona skutečnost, že to nemusí být až taková fikce. První půle nabízí klaustrofobický zážitek s výborně zpracovanou atmosférou a fikcí, jenž hlavní hrdinka aplikuje na své dítě. Později se otevírá obrovský svět zaměřený hlavně na postavu malého Jacka a samotnou matku posílá lehce do ústraní, což vůbec nevadí. Celý film provází nepříjemný pocit a výborně zvládnutá psychologická stránka obou postav. [80%] (28.01.2016)