Room

Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*. (13.07.2016)

Filmový svět sestává z malých střípků dění. Sledujeme omezený čas, děj a prostor a to jen do té míry, do jaké nám režisér/ka dovolí. __ Filmy často začínají v bodu zlomu a končí v okamžiku "...kdy všichni začali žít šťastně až do smrti". Rozčiluje mě to, protože mám pocit, že to nejzajímavější se děje právě v období před a po filmu. Room porušuje tuto nepsanou dohodu narace. Abrahamson šel spolu s knižní předlohou dál a nabízí nahlédnout, co se děje v Jackově veselém království, když všechny zvonky radosti utichnou. Samo o sobě by to nestačilo. K mé spokojenosti ale křehký děj plyne s nesmírnou citlivostí, bez bulvárních gest a přepjatosti. Dlouho mě film na tak skromném prostoru tak intenzivně nepohltil. (13.12.2015)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)

(2x) Ačkoli jde o fikci, může příběh Emmy Donoghue skvěle posloužit jako katarze a vyrovnání se s mnoha podobnými skutečnými příběhy (Natascha Kampusch, Elisabeth Fritzl). Velmi důležité je, že příběh nekončí vysvobozením z pokoje, ale naopak tímto momentem začíná to důležité. Brie Larson a Jacob Tremblay jsou vynikající. (23.11.2022)

Svět z pohledu pětiletého chlapce, který vyrůstal v extrémních podmínkách jediné místnosti bez oken, je jistě fascinující místo. Oba herci v hlavních rolích jsou výborní. Ale prostě mě to do sebe nevtáhlo a zůstal jsem jen nezúčastněným pozorovatelem. Proto mi možná film přišel příliš dlouhý na nevhodných místech. (12.06.2024)