Zmenšování

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Kdyby se mě ještě před rokem někdo zeptal na herce který poslední dobou hraje v perfektních filmech řekl bych jméno Matt Damon. Tento rok se to ale zlomilo. Suburbicon bylo průměrné bůh ví co které pořád vedl především Damon a tudíž se od Zmenšování čekalo přece jenom víc. Už kvůli námětu a zápletce která přece nemůže zklamat a která přece dokáže naplnit potenciál a očekávání. No a ono se to úplně nestalo... pokud trailery slibovali zábavnou jízdu tak se jí nakonec nedočkáme. V první hodince ten humor ještě jaksi je ale postupem času přestává fungovat a poté už není vůbec. A po hodině se ten zmenšovací svět dostane úplně do pozadí a řeší se spíše love story mezi Damonovým šafránkem a beznohou vietnamkou. Což je škoda, protože na tom filmu je nejzajímavější ten malý svět. Myšlenka toho filmu očividně je, že nikdy není pozdě na změnu. Ale Alexander Payne za režijním pultem jako by vlastně nevěděl co chce natočit. Satyru, komedii či romantickou love story. A divák z toho začne být po chvíli zmatený a z průměru to nevyřadí ani vždy perfektní Christoph Waltz. Herecká skvádra a pravidla světa za silnou 4 z 5, celek za 3 z 5. Mohlo to být lepší a je škoda, že nebylo. Ještě před rokem bych to totiž klidně dal do TOP 15 nejočekávanějších filmů roku. (17.01.2018)

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

„ROZUMÍTE, ŽE Z VLASTNÍ VŮLE PROJDETE TRVALÝM A NEVRATNÝM LÉKAŘSKÝM ZÁKROKEM, BĚŽNĚ NAZÝVANÝM "ZMENŠENÍ"? A ŽE PO ZÁKROKU BUDE MÍT VAŠE TĚLO ZHRUBA 0,0364 PROCENT STÁVAJÍCÍ VELIKOSTI A OBJEMU?...“ /// Na počátku je objev. (Kurva to by bylo!) Pak… film. Taková pohodovka, ve který jde o život v lepším světě. (Kdo by nechtěl žít v lepším světě, že?) Postupně do toho implementujou humor (aspoň trochu…) a zachráněj to před úpadkem. Škoda, že přepálili dýlku. Ten dlouhej mentorující závěr o lidech a konci světa… slovy Ngoc Lan Tran: „Tím vy to zabít!“ A tak ze všech pocitů zůstane v mysli jen jedna otázka – PROČ? Žádný to poselství – jestli tady teda nějaký je, mě nebere… i když – co vidíte vy, když se ohlídnete? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám film s Vietnamkou v hlavní roli. 2.) Jedu Wolkera (Jiřího): Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Po ránu na louce v létě po kvítku natáhnu se nejmenším.. (pokračuj vole…) 3.) Thx za titule „espectro“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.03.2018)

Alexander Payne v posledních letech natáčí stále tentýž příběh o postarších bílých mužích, kterým dost pozdě dochází, že většinu života promrhali. Pročež se vydávají na cestu, aby našli smysluplnou náplň svých prázdných životů. Zmenšování, odehrávající se ve světě, kde se lidé pro zlepšení svých životů a záchranu planety mohou nechat zmenšit na nějakých 13 centimetrů, v podstatě nepředstavuje výjimku, pouze má ambicióznější záběr a vedle krize jednotlivce se snaží postihnout také krizi západní společnosti, potažmo celého světa , čemuž uzpůsobil žánr i strukturu vyprávění. ___Film hned v úvodu přepíná z individuálního hlediska na globální perspektivu a následně stejný postup uplatňuje u postavy Damonova fyzioterapeuta, který řešení svých problémů nachází v tom, že se začíná víc zajímat o okolní svět, aby v závěru pochopil, že je třeba začít s menšími cíli (tedy u lokálního, ne u globálního). K základu tvořenému hořkou komedií zpochybňující víru v americký sen a nikdy nekončící americkou prosperitu se přidává sci-fi satira a (melo)drama s poměrně explicitním politicko-ekologickým poselstvím. Občas jsem si tak nebyl jistý, zda má scéna vyznít jízlivě (protože postava říká něco strašně kýčovitého a doslovného a Christoph Waltz se při tom usmívá jako jeliman), nebo dojemně. ___ Větší potíž je v tom, že Payne a spoluscenárista Jim Taylor se chvílemi nedokážou rozhodnout, zda je víc zajímají postavy, anebo zmenšený svět, který pro ně vymysleli a jehož zákonitosti nyní společně s hrdiny objevujeme. Celý nápad se zmenšováním mi přišel jako gimmick, sloužící víceméně jen k jízlivému komentáři, co jsou lidé ochotni podstoupit kvůli zlepšení svého sociálního statusu. V jádru jde o variaci známého payneovského příběhu, která by se mohla odehrát i v reálném světě. Sci-fi rovinu vnímám hlavně jako způsob, jak si usnadnit práci a postavy rychleji postavit před dilemata, která chce scénář řešit.___Výsledný hybrid drží pohromadě zejména díky Mattu Damonovi, který umí být jako pupkatý čtyřicátník s lehkou depresí stejně přesvědčivý jako tajný agent se zabijáckými schopnostmi. Žánrové transformace, které film prodělává, pak částečně odrážejí vývoj jeho postavy, ke které je Payne v porovnání se svými dřívějšími snímky až příliš shovívavý (často na úkor stereotypních ženských figur).___Zmenšování je v mnoha ohledech dost problematický film a rozhodně ne dokonalý, ale zřejmě i tím mi imponuje. A možná je pravým důvodem, proč mám potřebu jej spíš hájit než hanit, vysmátý Christoph Waltz jako srbský pašerák jménem Dušan Markovič, jemuž skvěle sekunduje Udo Kier. 75% (07.01.2018)