Zmenšování

Najzbytočnejší film roka 2017. Silne mediálne tlačený so známymi tvárami, ale aký to má zmysel natočiť tak nesúrodú "komédiu" na 135 minút. Kútikmi úst vám nepohne ani raz, tam nie je skoro nič vtipné, až na konci od úľavy konečne z hrtana vypľuvnete ten nechuťou nestrávený popcorn. Jediným pozitívom je Krištof Valčík, ktorý to Damonovi natrel a dokázal, že je herecky oproti nemu v úplne inej dimenzii. (27.07.2018)

Film hodnotím pozitivně, nápad se mi líbil a po celou dobu mě to bavilo (i když to mohlo být o malinko kratší). Ale uznávám, že ten film mohl být uchopen i trochu jinak. Ve filmu mi pár situací přišlo nelogických a celkově se to vyvinulo tak nějak divně. Ale jak říkám, film mě bavil, nenudil jsem se, takže dávám dobré 4*. (01.05.2019)

Jeden z najambicióznejších mainstreamových filmov posledných rokov, ktorý je mainstreamový snáď len v prvej hodine, dokým nenavštívi Damon nečakanú časť nového sveta. Osobne ma ale práve prvá sci-fi hodina bavila viac, ako satira bola vynikajúca a vôbec nevadilo, že presne vieme, čo Payne kritizuje a zároveň z čoho si aj robí srandu. V druhej polovici som mal problém skôr s celkovou zmenou atmosféry a rozuzlenie je už ako z nórskeho filmu nakrúcaného nejakým miestnym fanúšikom dadaizmu. Čo nie je nutne výčitka, možno dokonca aj odporúčanie. Len osobne by mi film asi viac sadol ako celok, ak by si udržal konzistentne feeling a atmosféru prvej sci-fi hodiny. (07.10.2022)

Tohle byla další role, na kterou může být Matt pyšný. Příběh je naprosto skvělý. Plný lásky, pomoci, přátelství a taky existenční katastrofy, drog, party a zrady. Prostě život. A navíc hlavní postava má téměř české příjmením, což je milé. Nicméně největší potlesk zaslouží Christoph Waltz a to nejen proto, že je to můj oblíbenec, ale proto, že by to bez něj celé nemělo takový šmrnc. Já jsem spoko. Po dlouhé době oprvavdu milý film. (02.02.2018)

Ono prostě dělat ty filmy jako čistou společenskou metaforu je hrozně ošemetný, protože upadnout do prostých, jednoznačných hořkých tezí je strašlivě přitažlivé. Lanthimos z toho pravidelně vybrušuje alespoň tou absurditou, neutěšeným vizuálem a pravidelnými šrapnely vybuchujícími z jinak pomalého tempa a postmoderní formy. Payne namísto toho žádnou svébytnou formální metodu nemá a tak trochu se v tom oportunisticky plácá, kdy jednou chce, abychom se nad jeho postavami lidsky dojímali či s nimi dokonce empatizovali, ale když se mu to hodí, přepne je do jednoduchých karikatur, jež se sami náhle redefinují jednou větou. V Downsizing tak najdeme scény jak vystřižené ze South Parku (výbuch vstupu do vaultu, Matt Damon zničehonic bubnující v hipízáckých hadrech při západu slunce), scény, které vypadají jak důsledek večírku filmových fanoušků (zmaštěnej Matt Damon pařící na večírku s Christopherem Waltzem a Udo Kierem) i scény, které jsou dostatečně dlouhé a citlivé, že by skutečně mohlo někomu dojít, že se u nich má rozněžňovat a s pitomým úsměvem pokyvovat hlavou nad tím jaká je ta láska mocná čarodějka i v těch nejnepravděpodobnějších momentech. A moje nervová centra v mozku již zkrátka nejsou natolik flexibilní, aby takto rychle a nahodile dokázala mezi všemi těmito módy přepínat. (16.01.2018)