Dheepan

Audiard síce nenatočil dokonalý "refugee" film, ale ako som očakával, že dostanem film s klasickým posolstvom o kroku z blata do kaluže, tak som v Dheepanovi objavil viacero tém, ktoré by sa v súvislosti so súčasným kinema-refugee-boomom dali ďalej rozvíjať. Dopad vojny na myseľ uprchlíka, samozrejme ich začlenenie do spoločnosti a s tým súvisiace problémy inakosti (to je jasné), ale aj problémy vnútri spoločnosti a otázka rodiny na intímnejšej úrovni. Dheepan vlastne robí presný opak. My ako západ sme neprišli urobiť poriadky na Srí Lanku, ale Dheepan robí poriadky vo Francúzku. A možno jeho metódy aj potrebujú. (09.02.2016)

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra. (01.02.2016)

Tak jsem se opět po nějàkém čase podíval na festivalový snímek, tentokrát v rámci festivalu francouzského filmu. A co k němu napsat? Myslím že se shodnu z ostatními na tom, že se jedná o velice kvalitní snímek, kterému ale svoji obrovskou naivitou, podrazí v samém závěru nohy, ten neskutečně absurdní konec! Na Srí Lance by možná asi desetinásobná vražda prošla kde komu, tohle byla ale Francie.... :-( (04.11.2015)

Zvláštní film a nezvyklé podání uprchlického problému. Děj skvěle popsal classic, já jen dodám, že by tento film měly vidět obě strany dnešní rozhádané společnosti. Tedy vítači i odpůrci uprchlíků z Asie, Afriky, Východní Evropy. Je zde krásně popsáno, jak si ti lidé nesou dřívější problémy i traumata s sebou a není vyloučeno, že je zde budou znovu vytvářet. Ať už z přesvědčení nebo z donucení. (04.02.2016)

Kterak ubohý srílanský cigoš, a ani trošičku terorista, ve Francii k neštěstí přišel a svůj evropský sen nenaplnil, protože už ji před ním vybrakovala banda příživnických negrů ze Senegelu a kriminálnická islámská pakáž z bývalých afrických kolonií. Už nám v té Evropě chybí jen pár Světlých stezkařů, nějací ti Rudí Khmerové a partička Kurdských pracujících a budeme jedna velká šťastná multikulti tolerantní rodina, kde se civilizovaní táta s mámou budou nadšeně dělit o své výdobytky s parazitickou agresivní verbeží, která si ve svých zemích původu posledních pár století pečlivě budovala akorát tak středověk a náboženskou intoleranci, a když to začalo skřípat, tak hurá na sever. Film se kupodivu tentokrát nijak zvlášť nevyhraňuje ve prospěch té tolik velkorysé a pro Evropu nezbytné žabožroutské imigrační politiky a jen tak ukazuje rukou s ohlodaným kroasánem směrem k prdeli. Rukou, která bude brzo utržena, pokud nikdo nezastaví onu populistickou „humanitu“ za každou cenu a okamžitě nenastěhuje tu „zářivě altruistickou“ garnituru tak na rok na nějaké to roztomilé a kulturní předměstí, aby na vlastní hroší kůži zažila, jaké „trpící válečné uprchlíky“ nám sem do Šengenu bez jakékoliv kontroly a regulace natahala, stačilo jen zakňučet, že „já chudák!“, a hýčká je z našich daní. (15.02.2016)