Bílá nemoc

Dlouhá léta jsem opatrovala vzpomínku na projekci filmu u příležitost Světa knihy, která se technicky nepovedla. Po čase jsem dala šanci nové restaurované kopii na #finaleplzen a souhrnem můžu říct, že po tom všem dávám přednost projekci v soukromí. Protože dnes už Čapkovi a Haasovi málokdo rozumí a není radno si svátek ze setkání s Bílou nemocí ničím kazit. (22.02.2009)

Je fascinující sledovat doktora Galéna. Takový nenápadný, mírný, dalo by se říct až ušlápnutý člověk. Přitom má v sobě ohromnou vnitřní sílu a odvahu stát na svém. Mít svůj názor tváří v tvář nejmocnějším. Když už by člověk čekal, že podlehne, nestane se tak. V závěru pak přebírá iniciativu postava maršála a víc než důstojně (až sympaticky) donese prapor do konce. Samotného mě překvapilo, ale měl jsem víckrát mravenčení. 90% (18.08.2011)

Karel Čapek již tenkrát napsal velmi nadčasové dílo odrážející atmosféru tehdejší doby. Je až překvapující, že se v té době zrodilo jeho filmové zpracování, které čerpá z relativně krátkého příběhu a dokáže zaujmout na dlouhou dobu, respektive na 103 minut, ve kterém se prakticky nic moc neděje ale opravdu zajímavě se běh událostí ve fiktivní zemi sleduje až k vyvrcholení, které v radostném podtextu zní z dvou opačných stran neradostně. Bílá nemoc je i tak pro mě jeden z mála černobílých filmů, které mě už jako malého dokázali zaujmout a to jsem samotové dítě. --- Válka to je krásná věc. To je pro naše muže to nejlepší. Udeřit na pravém křídle... (08.05.2007)

Neskutečně strhující drama. Velmi poučný a dojemný příběh o lidské hlouposti a síle fanatismu. Při posledních 20 minutách filmu, kdy děj graduje, je člověk najednou plný zloby a bolesti.. a bezmoci. Skvělé dílo Karla Čapka je tu do posledního detailu vylíčeno a zanechá v divákovi opravdu silný dojem. Závěrečná řeč maršála je pak velmi dojemná ve srovnání s tím, co celou předchozí dobu prosazoval. Výborný snímek z české tvorby. 95% (21.12.2009)

Mistrovský kousek českého Orsona Wellese. No, to nejspíš trochu přeháním, ale celou dobu, co jsem na film koukala, se mi to tlačilo na mysl. Film by mrazil sám o sobě, ale když si člověk uvědomí, kdy a proč on i předloha vznikl... Lidská zrůdnost ve velmi srozumitelné podobě, toť role Františka Smolíka. Jistě, je tu Maršál, jistě, je tu Baron, je tu profesor Sigelius, ale nejsou to jen malé ryby v porovnání s neobyčejnou sobeckostí a do sebe zahleděností "obyčejného člověka"? Lidé jsou tu hodní, jenom je k tomu nikdo nevychoval? Vždycky myslím na slova z Dogville: "Prominula bys sobě to, co promíjíš jim?" (08.08.2010)