Četa 317

Na spracovaní filmu i jeho príbehu je poznať reportérska minulosť režiséra, jeho dokumentaristická forma ustupujúcej čaty je natočená realisticky a pôsobivo. Čím však trpí je samotný príbeh, ktorý je v podstate nenápaditý. Všetko zachraňujú postavy mladého veliteľa čaty Torrensa ( Jacques Perrin ) a hlavne drsného žoldniera Willsdorfa( Bruno Cremer ). (15.01.2012)

Na snímku "Četa 317" je nejlepší skutečnost, že je natočen v podstatě jako pseudodokument. Tahle skutečnost mu dává nepříjemnou živost a syrovost, která se projevuje v tom, že máte opravdu pocit, že nic není nahrané. Jsou zde scény, které vás dovedou vtáhnout, a vy se bojíte, že byste taky mohli chytnout kulku. (05.03.2017)

Četa vojáků se po prohře Francouzů u Dien Bien Phu ocitá na ústupu v prostředí nehostinné džungle v pohraničí Vietnamu, Kambodže a Laosu, zatímco jim vietnamské jednotky začínají nebezpečně šlapat na paty. Výborně napsané a velmi nepříjemné válečné drama podtrhující francouzské trauma z Indočínské války s klasickým soubojem ideí mladého naivního vojáka (Perrin) a zkušeného cynického veterána v podání vždy skvělého Bruna Cremera. (04.02.2024)

Válečné drama jako řemen, ten rozdíl mezi zkušeným vojákem a mladinkou zelenou gumou byl fantasticky zahraný a dokonale dokumentuje či vyobrazuje hrůzu, kterou ti kluci museli projít.. Bruno Cremer ohromně charismatický, věřila jsem mu každé slovo, Jacques Perrin bez milosti na pěst, ovšem dal to bezchybně.. Tíživý a smutný film.. (04.11.2020)

Květen roku 1954. Francouzi bojují v Indočíně o svůj ztracený předválečný vliv ve válce, která později vstoupí do dějin pod názvem ,,první vietnamská válka.'' Fracouští vojáci se bijí udatně, ale v té době samozřejmě nevědí, že je to válka ztracená. Ti co jí přežijí a věnují se dál svému válečnickému řemeslu si pak stejně smutné poznání zopakují v Alžíru... Poválečný antikolonialismus zkrátka nešlo zastavit a hodně zemí začalo toužit po svém vlstním uspořádání a svobodě... Jestli tomu tak bylo dobře můžeme se dneska jen dohadovat... Četa 317 ustupuje deštným pralesem směrem k jedné z opevněných základen poblíž hlavní základny v Dien Bien Phu. Cestou absolvují izolované lokální přestřelky s nepřátelskými zásobovacími transporty nebo hlídkami vietminu. Skupině velí mladý důstojník. Je schopný, ale v zemi je jen 18 dní. Pod palcem má velmi schopného bojovníka, který coby odvedený Alsasan za války bojoval ve wermachtu a prošel celé Rusko. Zde ve Vietnamu se mu líbí a je tu už dlouho. Chtěl by tu po válce zůstat. Líbí se mu místní dívky, příroda, Francie je jej už neláká. Tohoto veterána zahrál Bruno Cremer s takovou grácií, že bych mu snad věřil, že v Indočíně bojoval. Oproti veliteli má krapet rozdílnější názory jak se chovat v obsazených vesnicích či jak zacházet s raněnými. Je to dáno jeho zkušenostmi. Zatímco velitel Jasques Perrin zraněné vleče celou cestu sebou, byť mají jen malou šanci na přežití, veterán mu radí je nechat na místě, protože zdržují a ohrožují zbytek jednotky... Sledujeme tak velmi náročný postup džunglí a neustálou snahu se spojit vysílačkou s jednou z blízkých základen... Z rádia však přicházejí čím dal horší zprávy přičemž ta nejhorší je, že Dien Bien Phu i přes nesmírně statečný boj výsadkářů a legionářů padl..... Strašně jsem litoval, že film není v barvě. Už kvůli té přírodě, řeky, vodopády džungle, hory... Ale ta nebarevnost mu zase dodala skvělé aroma skoro až dokumentárního snímku z té doby.... Z války v Indočíně jsem zatím neviděl lepší věc! Dávám 4 doušky tříhvězdičkového koňaku z lékárničky! * * * * (25.10.2014)