50 % (E07)

Já se znám, uprchla bych zadním vchodem. Odpovídat téměř okamžitě na otázky po odvysílání filmu, to je mé toužebné přání a ještě k tomu do telky, ha ha. Ne, Hedviko, tohle šlo nastříhat na pět minut a to jsem ještě shovívavá. Nejsem a nikdy nebudu žádný odborník na filmy, ale až tady jsem jim teprve přišla na chuť. A pár filmových přátel k tomu jako bonus. A padla tam jedna věta, kterou beru. Raději si přečtu pár řádek o pocitech z filmu, ať je jakýkoliv, než elaborát, který by se vešel na A4 a někdy i více. Přesto beru v úvahu, že každý je jiný, tak ať si sem píše, co sám uzná za vhodné a průměrně inteligentní člověk si najde sám, kdo a proč mu vyhovuje svými komentáři. Přece jen to úsloví, že méně, je někdy více stále platí. Alespoň pro mě. (22.10.2016)

Co nám to tady zase vzniklo za paskvil? Režisér Radim Procházka evidentně nepochopil smysl této databáze. Čsfd není o kriticích, ale o lidech, kteří mají rádi film. Záměrně neříkám slovo fanoušci, protože kdyby tu byli fanoušci filmů, tak by to tu vypadalo ještě úplně jinak, ale to je zase jiné téma. Jenže jelikož se tato databáze v několika posledních letech rozrostla v obrovské těžce uchopitelné monstrum, dalo by se jí vyčíst prakticky cokoliv. Ale kritizovat tady anonymitu a ještě na ni poukazovat na jednom promítání československého filmu Holubice mi tady přišla vysloveně trapný. Nedivím se, že jeden z diváků režiséra této blbosti poslal do hajzlu. Udělal bych to úplně stejně. Co jako chce? Dokázat všem ostatním, že na čsfd chodí amatéři, kteří se umí vyjadřovat jenom na internetu, kde cítí osobní sílu? Když budu mluvit za sebe, tak já nikdy nestál za porovnání s kritiky, kteří si vydobyli svoji práci roky píle a psaním hromadou tématických článků. Já jsem sem přišel, protože mě bavilo psát a diskutovat o filmech a byl jsem rád, když jsem zjistil, že na to nejsem sám. To, že se to tady rozroste právě v takové médium by mě nikdy nenapadlo. Tedy stejně tak, jako uvádí v tomto dokumentu Pomo. A to, že v dnešní době člověk dá přednost komentáři před nekonečnou podrobně rozebírající recenzí? Já to chápu. Podle mě je rozhodně lepší znát názor obyčejného diváka, než kritika, který ve filmu vidí něco, co obyčejný divák nikdy neuvidí a vidět třeba ani nechce. Film je o emocích a pocitech a ne o systematickém rozebírání jednotlivých scén. Nepochopil jsem tedy smysl těchto 26ti minut. Zároveň upozorňuji všechny kritiky, že nemám vystudovanou žurnalistiku ani žádnou filmovou školu. V tomto textu mám jisto jistě chyby, ačkoliv jsem se ho snažil psát na úrovni. O filmech mě ale psát baví a jelikož žijeme ve světě internetů, pokračovat v tom rád budu dál, dokud mi ten internet nějaká vyšší entita nezavře. (22.10.2016)

Uživatel Solifuga píše, že "kouzlem nechtěného jsou samotné reakce uživatelů zde, které jsou opravdu zajímavé z psychologického a sociologického hlediska. Možná by se hodilo sebrat komentáře a použít je pro další dokument." Popravdě se domnívám, že na tom nic nechtěného není. Co se Radimu Procházkovi povedlo jeho účelovou provokací - s níž mu rozšafně vypomohl i Jaromír Blažejovský, který je v rozporu se zde zaznivšími závěry velmi neelitářský divák s vypěstovanou citlivostí vůči jakémukoli filmu a s touhou porozumět rozmanitým typům diváctví? Získal k tomuto okamžiku coby dokumentarista už šestačtyřicet velmi cenných příspěvků uživatelů, jež snaha vymezit se vůči jeho filmu vede k definování jejich představy o tom, co pro ně znamená být uživatel ČSFD, jaká je role ČSFD v jejich vztahování se ke kinematografii, čím se chápou v porovnání s tradičnějším pojetím cinefilie. V kině se mu diskuzi vyvolat nepodařilo (kdoví, jestli v to vůbec doufal), tady ano... Tím se nijak nevyjadřuji k tomu, zda je jeho film dobrý. Ale funkční? To asi je. (30.10.2016)

Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí. (13.02.2017)

Z "dokumentu" je cítit zaujatost, kdy autor šel na ruku zapšklým filmovým kritikům, filmovým učitelům a filmovým akademikům, kteří si nejspíš myslí, že když nad nimi v jejich oboru nestojí žádná vyšší entita, tak mají patent na pravdu. Problém těchto filmových učenců je, že jsou často tak trošku čůráci. Mermomoci se snaží prosadit důležitost filmové vědy jako vědní disciplíny - svými bláboly nudí studenty na nepoužitelných vysokách školách, píšou vykonstruované sračky do cinepuru a hlasují v prestižní paralympiádě jménem Český lev. Logicky ruku v ruce s tím musí jít i odsouzení jakékoli komerční filmové databáze... Senilní starci spolu s mladou generací pavoučích pseudointelektuálů a grafomanů se asi nikdy nedokáže srovnat s tím, že nejčtivější filmová recenze je taková, kde autor otevře tím, že nepochopil děj (Fuka), nebo taková, která vlastně o filmu, ani není (verbal)... 2/10 (25.10.2016)