50 % (E07)

Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí. (13.02.2017)

Tohle není dokument o fenoménu CSFD, ale o skepsi odborné veřejnosti vůči němu. Film je naprosto nestrukturovaný a informačně prázdný. Těch pár lidí na festivalu ve Varech je zoufale malý reprezentativní vzorek zdejší komunity. Situaci nezachraňuje ani POMO, který hází svá tradiční otřepaná klišé a dělá si reklamu. Režisér naprosto selhal v přístupu, kdy rozděluje filmové publikum na 2 soupeřící tábory. Těch co na CSFD jsou a těch co nejsou. Celou CSFD bere jako homogenní masu lidí s laickým pohledem na svět filmu. Dává za pravdu těm, co vzpomínají na doby, kdy byl Vláčil a Bergman v pravidelné nabídce kin, aniž by se zamyslel nad tím kam a proč se kinematografie posunula. (22.10.2016)

Tak jsme se dozvěděli, že Máňa z JZD v šedesátých letech při dojení krav četla Sartra, vlhla z Bergmana a nad turkem básnila o odcizenosti, kdežto dnešní Máňa si při pleskání burgerů v Mekáči tak maximálně postěžuje na nedostatek bitev v Godzille, a že to nejhorší, co se mohlo v českém filmovém prostoru po revoluci stát, je dát blbému plebsu prostor, kde se může podělit o produkt toho svého takzvaného myšlení. Co to vypovídá o stavu věcí, když si já, prostý vymatloň bez titulu a fantazie, dokážu v hospodě po Ponrepu ze srandy vypracovat podrobný koncept Procházkova veledíla se všemi šplechty o srabáckosti tupých lopat, které si, ó hrůzo, dovolí vyjadřovat se k uznávaným dítkům shora schválených Tvůrců, přestože ony samy by nezvládly natočit ani pořádný pivo, a ani v jednom bodě se nesplést. Jak furt říkám, českého umnělce prostě nelze podcenit. Inspiruju se tudíž vpravdě neuvěřitelným netáhlovstvím vyžraného pana dokumentaristy (můžu sem prdnout trademark, když to slavilo takový úspěch?) a místo nějaké detailní analýzy, proč by se na to měl radši vysrat a jít mi pomoct skládat v konzumu rohlíky, se spokojím s konstatováním, že tvorba ČT, česká dokumentaristika i „odborná“ filmová scéna obecně i nadále skomírají v hluboké řiti (šok, já vím). Pro hodnocení si přijďte, až to bude dotočený. (Ovšem ze záběru na pošlapávanou Holubici jsem uchcávala, pravda). (22.10.2016)

Není nad to dozvědět se o sobě něco od někoho, kdo mě zná asi jako puk velkou násobilku. Ať se dneska rozhlídnu napravo nebo nalevo, chybí mně pokora, nadhled a otevřenost pro názor číslo dva. Co jste chtěl říct, pane Procházko, mi není úplně jasné, ale to zrcadlo, které jste si tímhle před sebe postavil, vám patří. Ono to tak totiž nakonec bývá, že kdo nejvíc pálí po husách, má sám jednu v ložnici. (29.10.2016)

Vše důležité už tady za mě napsali jiní, nebudu to proto natahovat. Režisér by měl hrát s divákem od začátku na rovinu a přiznat, že v dokumentu se nesnažil cokoli objevit, odhalit, představit, nýbrž že si pouze potvrdil svůj názor o fenoménu, který se neobtěžoval ani lépe prozkoumat a pochopit. K tomu pak důmyslně používá nereprezentativního výběru postav, komentářů podsouvajících divákovi určitý názor a šikovného střihu. Dokument tak bohužel o ČSFD a jeho uživatelích nevypovídá vůbec nic. Na druhou stranu, kdyby mi bylo čtyřicet a nezvládal bych na lépe než podprůměrné úrovni ani svou vlastní práci, asi bych byl taky trochu zapšklý. Pouze mě mrzí, že na podobné věci jsou plýtvány veřejné prostředky. Ale tak nějak věřím, že tenhle snímek by se jednou mohl stát hvězdou na festivalu Otrlého diváka, protože aspoň směšné to bylo docela dost. (22.10.2016)