Reklama

Reklama

Arzenál


50 % (E07)

(epizoda)
Ukázka z filmu

VOD (1)

Obsahy(1)

Filmové publikum a jeho proměny v době online komunikace aneb když si filmaři mohou přečíst, o čem si jejich diváci povídají po skončení filmu... První filmový portrét Československé filmové databáze, kontroverzního fenoménu současné české kinematografie. Sedmý díl z osmidílného cyklu obrazově vytříbených autorských dokumentů inspirovaných péčí o české filmové dědictví v době digitalizace. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Ukázka z filmu

Recenze (66)

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Tak jsem zjistil, že nás někdy skoro před 3 rokama natáčeli při projekci a posléze připravovali dokument o přístupu lidí k csfd, který sleduje desetina národa. Csfd má spoustu chyb, pokud člověk zabředne více do hloubky, kde figurují zapšklí lidé se 14 letou praxí v pomlouvání filmů mimo Bergmana a Orson Wellese, zjistí, že umístění jejich komentářů na hlavní straně, tedy té elity, jimž chybí jakýkoliv náznak entuziasmu, protože viděli tisíce filmů a už jsou zjevně sami vyšeptalí, je veliké neštěstí pro nově příchozí. Na druhou stranu lidé mimo čsfd, jenž naprosto odrazuje vysoké hodnocení nových filmů (zejména komiksáren), které jim samotným nesedly by se měli zamyslet zejména sami nad sebou či si pečlivěji pročíst komentáře z obou opačných stran spektra a ne jen hledět na procenta. PS : Na Civala mi nesahejte, to je největší borec. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Vy jste ten pán, co má tu děsivou věc?" To je on - POMO - pojďte do něj. Já totiž miluju umělce, kteří mají patent na to, jak se správně dívat na film a pohrdají těmi "amatéry", kteří ho nesdílejí. Já jsem si tedy nikdy nehrál na kosmonauta, filantropa nebo filmového kritika, ale film mě baví a baví mě lidi, kteří o něm dokáží psát vtipně - proto jsem na ČSFD, pokud by to tedy někoho zajímalo. Já vím, že nezajímalo, protože tohle byl jen naprosto diletantský pokus natočit něco o naší komunitě. Ale ne jako o komunitě, v níž každý uživatel je jen střípkem mozaiky názorů, ale o tom, že diletanti z ČSFD nepoznají kvalitní film. A důvodem k té jedné hvězdě je skupinka zdejších uživatelů, která se nesměle pokusila hájit barvy databáze, i když pokud to měl být seriózní dokument, tak měl trenér POMO angažovat těžší kalibry. Ti by jistě do sebe zamilovaného pana Vachka seznámili s termíny, které se v odborné literatuře neužívají. Alespoň by to byla sranda. ()

Reklama

H34D 

všechny recenze uživatele

Z "dokumentu" je cítit zaujatost, kdy autor šel na ruku zapšklým filmovým kritikům, filmovým učitelům a filmovým akademikům, kteří si nejspíš myslí, že když nad nimi v jejich oboru nestojí žádná vyšší entita, tak mají patent na pravdu. Problém těchto filmových učenců je, že jsou často tak trošku čůráci. Mermomoci se snaží prosadit důležitost filmové vědy jako vědní disciplíny - svými bláboly nudí studenty na nepoužitelných vysokách školách, píšou vykonstruované sračky do cinepuru a hlasují v prestižní paralympiádě jménem Český lev. Logicky ruku v ruce s tím musí jít i odsouzení jakékoli komerční filmové databáze... Senilní starci spolu s mladou generací pavoučích pseudointelektuálů a grafomanů se asi nikdy nedokáže srovnat s tím, že nejčtivější filmová recenze je taková, kde autor otevře tím, že nepochopil děj (Fuka), nebo taková, která vlastně o filmu, ani není (verbal)... 2/10 ()

JFL 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Jak paradoxní a příznačné, že cyklus audiovizuálních esejí na různá témata týkající se kinematografie a přístupu k ní (od archivnictví a restaurování/remasterování, přes manipulativnost a realtivnost sdělení po reflexi, prožívání i materiálnost filmu), zůstane radikálně nepochopený a narazí naopak na zeď apriorního odmítnutí a zatvrzelé neochoty reflektovat a uvažovat. Při tom právě o podnícení reflexe zjevně tvůrcům šlo. Navzdory neadekvátnímu zdejšímu označení labelem "dokumentární", má cyklus Arzenál blíže k formátu video esejí než k dokumentu, alespoň ne v jeho obecně přijímaném významu. Jeho cílem není informovat či prezentovat fakta a hodnocení, ale předkládat divákům podněty v souladu s tím, že není jedna neotřesitelná autoritativní odpověď, stejně jako film potažmo obraz nemá jeden jediný význam. Místo, aby se zdejší nadšenci filmu věnovali podnětům, které se týkají předmětu jejich zájmu a jeho podstaty, které se rozebírají v jiných dílech, především "Ostře sledovaná digitalizace" a "Nová věčnost", tak naopak řeší svůj vlastní obraz. Navíc obraz, který sami utvářejí, takže o to víc jsou pobouřeni jeho podobou. Výkřiky, že je pořad zaujatý jsou poněkud absurdní v momentě, kdy dává prostor k vyjádření různým stranám a naopak se zjevně snaží ukázat absurditu elitářského přístupu sarkastickými mezititulky. Nejvýmluvnější pro podstatu ČSFD je pak výtka, že tvůrci nezahrnuli reprezentativní vzorek uživatelů. Ta odhaluje potenciál k egocentrismu a zaslepenosti vlastní jakémukoli sociálnímu médiu, kterým je také ČSFD. Každý jednotlivec na sociální síti sám sebe vidí jako onoho vzorového, což souvisí s tím, že vytvářením si bublin konvenujících názorů se potenciálně inklusivní a demokratické platformy transformují na rozdrobené více či méně radikální enklávy elitářů. Je pak otázkou, jestli vůbec může vzniknout pojednání o ČSFD, které by konvenovalo všem jejím uživatelům, potažmo jak by mělo vypadat. Zatím na jakékoli i sebestřízlivější pokusy popsat tento fenomén vždy jistí uživatelé zareagovali velmi emotivně a odmítavě. Tvůrci naopak přišli se zjevnou úctyhodnou myšlenkou ony domněle znesvářené světy vně a uvnitř ČSFD propojit, i když samozřejmě narážejí na prostý fakt, že ne každý člověk je ochotný se vyjadřovat na kameru, nebo je zkušený řečník. Nicméně to, že onen dialog nevyšel, už není jejich vinou. Naopak fakt, že diskuse, které mohou vést k tříbení názorů, nahradilo vyblití se do klávesnice bez zpětné reflexe, není vlastní pouze ČSFD, ale právě všem sociálním médiím v době jejich masovosti. To ale není chyba této eseje, která se naopak snaží spojovat bez ohledu na nějakou předpojatou adekvátnost oněch spojení. Výmluvně zde nakonec dochází k dialogu oněch některými stále zarputile oddělovaných vysokých a nízkých rovin kinematografie v závěrečné koláži obrazů z Vláčilovy Holubice a Ewansovy Godzilly. A je to dialog užší a překvapivě funkčnější než mezi znesvářenými sférami filmových nadšenců opevněnými v zákopech, které si sami vykopali a sami je zatvrzele vystužují. Ale naděje tu je, jak ukazuje setkání Pomotyho a Vachka, které je samo o sobě grandiózně roztomilým kontaktem dvou protilehlých pólů spojených vášní k filmu. () (méně) (více)

RedAK 

všechny recenze uživatele

Ke svému jubilejnímu 1000. hodnocení jsem si vybral jinou jubilejní událost – historicky první a doposud unikátní odpad! mé nejoblíbenější souložnice slečny Smilly. To milé děvče je totiž schopno bez zardění opětkovat i televizní reklamu na tělové mléko a já proto musel vědět, jaká antická dramata se v tomto pekelném dokumentaristickém zvěrstvu odehrávají. Zejména pak s přihlédnutím k faktu, že pojednávají o nejhřejivějším domově filmových fanoušků v naší galaxii ;-), jak neskromně tvrdí sám ó velký automaticky vygenerovaný ČSFD Poser, kterého ani za 15 let nedokázal náš HOMOtáta naučit, že emotikon v žádném případě nenahrazuje interpunkci. Avšak, jak už je patrné z mého hodnocení, já se u toho vůbec nepoblil a únik moči by se dal přepočítávat opravdu jen na mililitry. Vlastně jsem ty chcánky souměrně prokládal hlasitým smíchem, protože takový ansámbl zmutovaných individuí byste nenašli ani v Pokémonech. Na straně jedné přiteplený Slovák se svojí Addamsovou rodinou, až do krve hájící tento výkvět populárně kulturní publicistiky, na straně druhé senilní grupa arogantních pseudoznalců, kteří každé ráno snídají Šalamounovo hovno s posypem Ježíšovy kožní plísně, a někde mezi balancuje neschopný lempl Procházka, který stojí jako režisér za úplné hovno. Dokument asi ČTéčko stříhalo v Malování, jinak si nedokážu vysvětlit všechny ty dramatické texty ve fontu Comic Sans, kreativně vložené do černočerného pozadí. Ale jak už jsem naznačil, formu s obsahem zde plnohodnotně zastiňuje totální bizár. Jako třeba ten přemoudřelý olysalý geront, který apriori odsoudí celou databázi, její uživatele nepřímo označí za unifikované stádo filmových diletantů, a přitom neví ani takovou základní informaci, jako že je tu možnost registrace (ta hromádka písmenek se tady asi zjevuje kouzlem, blbečku). A což teprve pan Vachek, který ráno nejprve provětrá seschlého lofasa, pak se jde poprvé v životě podívat na ČSFD, přičemž dopoledne už fundovaně polemizuje s Pomothym na nějakém stupidním semináři a celou jeho HOMObázi brilantně shrne slovy: „Prostě to je, no. Nic to vlastně nemůže udělat ničemu, ale protože to může bejt, tak to je.“ A podobných kokotů, pro které není film primárně zábava, nýbrž obyčejná zdechlina, kterou můžou až do bezvědomí pitvat a hledat v ní neexistující hloubky a přesahy, je tam celá neúnosně početná řada. Slyšet je třeba takový Shyamalan, tak si jen nechápavě zaťuká na čelo a řekne cosi jako: „Ježiši, já si chtěl prostě jen natočit biják o chlápkovi, kterej je duch, s těma žvástama o narativní exploataci běžte do piče!“ Vzhledem k tomu, že je tady docela málo hodnocení, naservíruju vám jednoklikací dárkové balení rovnou sem, protože to opravdu stojí za to, aneb humorná půlhodinka o tom, jak jedni kokoti blábolí o druhých kokotech a ten největší kokot to celé natáčí. ()

Galerie (4)

Související novinky

Fenomén ČSFD.cz tento pátek na ČT Art

Fenomén ČSFD.cz tento pátek na ČT Art

20.10.2016

Jedinečný cyklus osmi půlhodinových dokumentů od pěti režisérů nabízí originální pohled na české filmové dědictví i péči o něj. Série vznikla v úzké spolupráci s Národním filmovým archivem (NFA).… (více)

Reklama

Reklama