Riaru Onigokko

Film „Riaru onigokko“ není pro každého, je to film, který je určen fanouškům asijské tvorby, jimž přines dobrý zážitek. Ale myslím, že je to zážitek i pro někoho, kdo japonské filmy moc nemusí. Není to jen o tom násilí, ale je to celkově o tom, co si hrdinka prožije a jaké scény musí podstoupit. V tomhle je to intenzivní, skutečně velmi intenzivní a dovede to diváka přimět přemýšlet o trochu hlubším smyslu dění. (19.02.2018)

Jedna z prvých vecí, ktoré ma bezprostredne po zhliadnutí napadli bola, že sa Sonovi od Večeře u Noriko konečne podarilo ustanoviť nový archetyp ženskej hrdinky v súčasnej japonskej zmiešanej (pop)kultúre a spoločnosti, ktorý možno pokladať za priamo „antiozuovský“. Zároveň ide o jeden z tých tvorcových filmov, ktoré (i napriek v tomto prípade zrozumiteľnému jednoduchému príbehu) dávajú najväčší priestor pre divácke interpretácie. Viac k tomuto malému geniálnemu dielku snáď napíšem neskôr. (07.12.2015)

Tak to je echt podivnost. Jestli něco Sono umí fakt dobře, tak neustále překvapovat tím, co z toho vůbec vypadne, protože tady se něco děje, nějakou dobu to trvá, pak se začne dít úplně něco jiného jen s nějakou malou návazností na to předchozí... A přitom to celé má pointu a nějaký svůj smysl, který není úplně dotažený, ale pochopitelný. JAK JSEM TO POCHOPIL JÁ - Vlastně jde o to, že Mitsuko je postava ze hry, která v té hře je třemi různými postavami, jenže se něco stane, po čemž se "probere" a uvědomí si, že je něco hodně špatně. Když se dostane do reality, za tím, kdo tu hru stvořil, rozhodne se vše ukončit tím, že se zabije - a jelikož ona je originál, zničí tím veškeré její postavy, celou tu hru, tvůrce je evidentně naštvaný a ona konečně má klid. KONEC SPOILERŮ Ačkoli to celé o něčem bylo, ta atmosféra na mě ne vždy fungovala (třeba úvodní scéna je skvělá, ale jak se dostane do školy a má tam tři kamarádky, tak mě to přestávalo bavit a obával jsem se, že se celé zvrtne v lesbické porno), stejně tak u těch zvratů jsem někdy moc nechápal, jestli to Sono myslí vážně nebo to myslí ze srandy... Dokážu u toho pochopit snad všechny možné druhy hodnocení, bavil jsem se u toho tak na lepší tři. Na víc ne, i přes tu slušnou hudbu. Je to dost zvláštní, ale ne tolik, abych z toho byl více či méně nadšený. Lepší 3* (22.07.2021)

Myšlenky, které se honí v Šion Sonově hlavě, jistě nejsou zcela normální. V Tagu se je rozhodl využít, přiznat a rozpitvat. Mitsuko zažívá něco tak bizarního, že i my pochybujeme, zda je to realita. Šion Sono používá entitu Mitsuko (doslovně a perfektně) jako diváka svých představ (a nestydí se za to). Nedovedu se rozhodnout, jestli je film jako celek odfláknutý nebo geniální. Možná obojí. Možná se už Sono vykašlal na diváka a točí filmy pro sebe. Teda, on to už asi dělá dávno. (31.01.2016)

Nejdříve jsem se domníval, že Sono až příliš koukal na jeden posmívaný flák od Shyamalana. Posléze zazněla hudba od Mono, mých japonských oblíbenců. Samé překvapení. Sono umí překvapovat a já jsem za jeho nevyzpytatelnost rád. Je mi jedno, že Tag nedává smysl, jelikož v několika scénách, během kterých samozřejmě hrálo Mono, intenzita mého prožitku atakovala maximální hranici. Škoda, že jich tu není víc. Pecka ranku Love Exposure a Suicide Clubu se u mě tedy nekonala, ale tuhle kvalitní výstřednost jsem si stejně užil. (26.12.2015)