Fúsi

Dagur Kári mě zde dostal podobně jako před lety ve svém debutu Albín jménem Noi. Způsob, jakým se zde kombinuje humor s dojetím, mi osobně přijde zcela neodolatelný, a ten film ve mně při sledování mnohokrát vyvolal silné emoce. Postava Fúsiho je tak úžasně napsaná, že mě mj. přiměla uvědomit si moje vlastní předsudky vůči podobně vypadajícím lidem - toho dobráckého obra si prostě nejde nezamilovat - podrazáckého kolegu opakovaně podrží před šéfem, nebojí se špinavé práce, neváhá sáhnout na úspory, aby potěšil druhé, je manuálně zručný, opraví motor, natře zeď, hraje si s cizí holčičkou, nakrmí cizí kočku, která mu následně spí na hrudi, své přítelkyni udělá k snídani vajíčka a džus a přinese jí to ke skříni, ze které ona odmítá vylézt... v tom filmu je koncentrace silných momentů neobyčejně silná - třeba když je Fúsi poslední den jako záskok za svou nemocnou přítelkyni u popelářů a chlapi se s ním loučí přípitkem a uznalým poplácáním po hrudi - člověk si zde nemůže nevzpomenout na Kaurismäkiho hrdiny z okraje společnosti, s podobně prázdnou kapsou a současně dobrým srdcem. Samotný závěr je potom megadojemný a hrozně mě mrzel, protože jsem Fúsimu celou dobu držel palce, ale respektuji, že to režisér chtěl zakončit takto. Úžasný film, který mě bezvýhradně nadchnul a připravil až očistný zážitek. (06.07.2019)

Pokiaľ si vaše srdce, rovnako ako to moje, za pomerne dosť dlhú dobu nedokázal získať jedinec, ktorý na prvý pohľad vyzerá ako "verbal", skúste "Fúsi-ho" a možno budete rovnako milo prekvapený ako Ja. Skutočne veľmi príjemná, komorná dráma bez mimoriadne emocionálne depresívno zarážajúcich scén, no zato s pár zvratmi v záverečnej tretine zo života dobráka, s ktorým sa divák vcíti omnoho skôr, ako by to spočiatku sám predpokladal. Musím uznať, že ma Gunnar Jónsson svojim svojsky mĺkvym hereckým výkonom skutočne zaujal. Pekný film na "hocikedy". (03.05.2016)

Komediální drama? Možná pro někoho, kdo si tím neprošel, ale Fúsi mi byl neobyčejně blízký. Muž zafixovaný na matku, která by sice chtěla, aby její syn v pětačtyřiceti dospěl, ale zároveň ho nechce ztratil, chce ho dál ovládat, aniž si uvědomuje, že to byla právě ona, která nesmělého a nerozhodného syna do této situace, kdy se mu každý vysmívá nebo ho považuje za magora, dostala. Je to vlastně moc smutný příběh o osamocené lidské duši... Výborné herecké výkony. (04.07.2019)

Tak tohle bylo pro mne moc příjemné překvapení. Krásný a hořkosladký příběh z ne až tak běžné islandské kinematografie mi zpočátku připomínal některé z Kaurismakiho filmů. Ať už atmosférou, či zaměřením na "loosery" z okraje společnosti, jenže později mi přišlo, že tam je ještě něco navíc po islandsku, a že to díky scénáři a režii na většinu diváků překvapivě funguje. Hlavní hrdina "se srdcem na dlani", jenže ta dlaň je schovaná v mnoha rukavicích - slupkách, takže pro okolí je Fúsi podezřelý exot, v lepším případě pro ignoranci, v horším pro šikanu. A on to se svým srdcem neřeší, protože se zabydlel v těch svých slupkách, které mu zdá se plně vyhovují a asi ani nechce ve svém životě nic měnit. Ale zapůsobí "katalyzátor" v podobě mladé dívky (překvapivě rovněž looserky) a začnou se dít věci a originální zvraty. A přesto, že si svým přístupem za většinu problémů asi může sám, divák mu začíná fandit. Skvělé herecké výkony obou hlavních představitelů, moc zajímavá kamera v povětšinou ponurých exteriérech i interiérech, nenápadná ale zvýrazňující hudba, scény humorné, na pomezí parodie, vyhrocené, drsné i melancholické a podle mne díky režisérovi v souhrnu i velice slušně vyvážené a vybalancované. Holywoodský happy end se zaplaťpánbu nekoná, režisér dává šanci divákům, aby o tom "konci" popřemýšleli a o Fúsim zrovna tak. Přes svůj neohrabaný přístup si Fúsi svojí dobrotou dost "respektu" i ocenění nakonec vybojoval (i u původních zarytých nepřátel) a další opravdu záleží v první řadě na něm. (14.05.2021)

Dagur Kari je jednotkou na mojom zozname neobľúbených režisérov. Preto som sa Fúsimu dlho vyhýbal. Je tu načrtnutých viacero zaujímavých tém (vzťahy, šikana na pracovisku), ktoré sú podľa mňa úmyselne rozvíjané primálo, čo je veľká škoda. Dagur má takmer v každom filme za hrdinu dosť nesympatického outsidera. Spočiatku to vyzeralo, že sa mu konečne podarilo natočiť plnokrvný mainstream. Žiaľ, je to zase iba studenokrvný islandský art. (17.04.2016)