Fúsi

Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku? (09.01.2017)

Příliš schématické, ale přesto funkční sociální drama, které nesklouzne ani ke kýči, ani k citovému vydírání a dokonce ani k přehnanostem (kterými trpí především současná dánská kinematografie). Prostě vám to představí Fúsiho, poněkud fyzicky i psychicky "divného" chlapíka a pak už je na vás, jak na vás jeho život zapůsobí a co ve vás zanechá za dojmy a názory. Mě to navzdory některým varovným komentářům nepřišlo tak depresivní, spíš smířlivé směrem k Fúsiho charakteru. Od života nechce moc, jen modely bitev druhé světové, metal a stálou práci, ale všichni mu do jeho stylu života kecají a tak se dá čekat, že podlehne nátlaku a samozřejmě se to zvrtne. A jak už to v realitě bývá, ne zrovna k dobrému. Fúsi je dobrák od kosti, tak trošku prosťáček, který se pro ostatní rozkrájí a udělá cokoli, i když jsou někteří vůči němu poněkud hnusní. Bere ale svůj život tak, jak je a nepřišlo mi, že by v něm byl vyloženě nešťastný, vzhledem k tomu, že si svoji situaci nejspíš plně neuvědomuje. Podstatné je, že má zkušenost, kterou tak trochu potřeboval a možná si po ní víc uvědomí sám sebe. Pohled na něj je silně neutrální a přesto psychologicky komplexní, tudíž dokonalý k tvorbě naprosto svobodného vlastního názoru na něj a jeho okolí. To cením nejvíc, jelikož mnoho podobných filmů se diváka snaží vší silou vmanipulovat do určitého pohledu a ospravedlňovat tak vše špatné/dobré, co daná postava udělá (podle pojetí). Jen mi teda Fúsi až moc připomínal typické hlavní postavy z knih Carltona Mellicka III, jen samozřejmě ani trochu neskončil tak extrémně jako v Mellickových bizarních fikcích. Dojmy mám ale nadprůměrné a spokojené, není to ani moc chladné, ani moc vyděračské, tudíž jsem spokojený. A cením i občasný, ale perfektně drsný humor. Jen teda hudba mohla být jiná a ne tak občasně přehnaně pochmurná... Slabé 4* (10.07.2024)

Fúsi - zavalitý chlapík z části s duší dítěte, ale především introvertní dobrák. Jeho postava je jak smutná, tak fascinující a především naprosto perfektně zahraná. S Fúsim se dá velmi lehko ztotožnit, film totiž krásně vystihuje problémy uzavřeného osamělého člověka, který by rád navázal kontakt, ale je spíše každému pro smích. Samotný příběh už ale tak objevný není. K Fúsiho smůle se mu do života připlete maniodepresivní ženská, ze které nečíhá nic dobrého. Přesto je to jiskřička naděje. Atmosféra filmu se tedy nese na melancholické, místy mírně úsměvné, avšak po většinu času spíše depresivní vlně. Závěr dojal. (11.01.2017)

Nebojím se tvrdit, že každý máme v sobě kousek Fúsiho. Dobrého, úžasného člověka, uzavřeného ve vlastním světě neodvratitelné samoty a negativismu natolik, že je svým okolím automaticky považován za výstředního a špatného. Člověka, který si přes drtivé aroma vlastní méněcennosti neuvědomuje, že je naopak široko daleko on tím nejnormálnějším. Hořkosladký film, který svým pomalým tempem, melancholickým klavírovým soundtrackem a přesně odměřeným výkonem titulního herce pohladí po duši a vyvolá spoluúčast, přestože současně uvrhne do deprese a chceme na něj (nebo spíše na to, o čem vypovídá) raději zapomenout.... Opravuji původní větu - Kéž by měl v sobě každý kousek Fúsiho. (11.04.2016)

Malý film s velkým hrdinou dnešní, patologické společnosti. Tolik chutě do života, ale proč ho nežije tak jako jiní muži jeho věku? Film se mě dotýká především tím, že shodou okolností mám dobrého kamaráda, který je Fúsimu velmi podobný, téměř totožný, akorát nežije s matkou, ale s otcem. S veselou, srdečnou duší prochází světem pronásledovaný potlačeným trápením, starostmi a touhami. Touhami, kterých nelze dosáhnout. 80% (27.01.2017)