Sweet Home

Hlavně v první polovině je Sweet Home až ubíjející svou bezradností. Kdykoli je třeba nějak posunout nebo zkomplikovat děj, stane se tak tím způsobem, že některé kladné postavě něco upadne, o něco zakopne nebo jí zazvoní mobil, čímž na sebe záporáky upozorní. Plus předimenzovaná, návodná strašidelná hudba, která ve výsledku působí až kontraproduktivně. Úplně dobrým rozhodnutím nebylo ani natáčení z větší části v angličtině, protože zdejší španělští herci ji moc přesvědčivě nedávají (předpokládám, že ten anglicko-španělský BluRay je originální verze, nikoli dabing). Občas je to pak nechtěně vtipné. Plusem je naopak docela hodně vymazlená technická stránka a nástup respekt budícího bosse v závěrečné třetině. Nechal jsem se v tomto případě tak trochu opít rohlíkem a udělím alespoň tři hvězdy, byť mi rozum říká, že bych měl jít ještě o něco níž. (05.09.2015)

Vcelku to není zas tak hrozné - pokud od toho tedy člověk nemá nějaká přehnaná očekávání - minimálně ta výchozí situace je hodně dobrá, a špatná není ani kamera, soundtrack a gore efekty. Co mě však zarazilo, ten film nemá žádnou atmosféru a není v podstatě ani trochu napínavý. O ústřední dvojici, Alicii a Simonovi, se film neobtěžuje sdělit takřka nic, takže nevím, proč bych jim měl držet palce jen proto, že se (vinou Alicie) ocitli na blbém místě v blbou chvíli. Chování většiny postav mi ani nepřišlo moc věrohodné - Simon je až nepochopitelně pasivní a vzdává se takřka bez boje, a hlavní likvidátor se pro změnu pohybuje tak pomalu, až je to takřka směšné - a jeho neschopnost ve finální scéně téměř bije do očí. Ostatně závěr je veskrze předvídatelný. Celkově mě tahle kuriózní španělsko-polská koprodukce moc neoslovila a navíc mám pocit, že podobných filmů jsem už viděl mraky, takže za mě celkově dojem spíše jen vlažný. Btw. v závěrečných titulcích v dlouhém seznamu lidí, kterým režisér děkuje, mě zaujala jména John McTiernan, John Carpenter a Tony Scott - pravděpodobně Martínezovy umělecké vzory - jakož i informace, že se při natáčení filmu vytvořilo 154 pracovních míst. (31.03.2020)

Španielske horory budú vždy zaujímave už len tým, že sú španielske (prostredie, reč, spracovanie) a nie inak je to aj tu. Ale keď to začne srať angličtina, je zle. Najviac mi však vadí, keď ma film nepohltí a ja premýšľam prečo je to tak a nie tak a idiot ako sa chová, s tým mám sympatizovať, a vlamači sú asi úplní hlupáci a ich šéf je hlúpy tiež len je veľký a silný. A skrátka hľadám negatíva a to je zle. (21.09.2015)

Jedná se dějově absolutně neinovativní home invasion, což je speciálně u Španělů škoda, ovšem nezklamali fajn vizuálem, moderní hudbou a trochou kvalitního gore. O nezapomenutelnou záležitost se nejedná, ale kdo má HO rád, z definice daného subžánru by se na této stopáži nudit neměl. Ve změti srágor nudných, nebo shitově natočených se nebojím hraniční čtyřku dát. Vypadá to, že letos už nemá moc cenu s nima šetřit. 70% (02.09.2015)

Home Invasion, nad jehož stupiditou, v kombinaci s ironickým vyzněním, se pobavíte. Do domu v Barceloně, který je v havarijním stavu, vnikne za nevlídné deštivé noci trio vrahů v maskách, aby odstranili posledního nájemníka, který zde přebývá. Realitka má s domem svoje obchodní plány, tudíž jí pán v letech překáží. Shodou okolností se ve vybydleném domě, jen na jiném podlaží, nachází milenecký pár, který brzy pocítí přítomnost násilníků. A aby to nebylo málo, záhy se dostaví i jakýsi Likvidátor, vybavený sekerou a tekutým dusíkem, který se vizáží pohybuje mezi comicsovým Banem, porno režisérem Woodmanem a rapperem Rytmusem. Dům je zabedněný, není úniku. Noc o přežití začíná. Film je skrz naskrz napěchován stupidním chováním postav a divit se budete i tomu, proč jsou na penzistu posláni hned tři rabiáti, kudy se měli vlastně dostat po akci z domu, proč milenecký pár vlezl zrovna do domu, který není nijak vábný aj. Film není zrovna exkluzivně natočený. Hned v úvodu umírá ve sprše starší dáma, zřetelně mrká, předpokládám ale, že měla být po smrti. Nedotažených věcí je povícero. Režisér úzce profilovaných snímků Rafa Martínez urputně vše hasí nepolevujícím tempem, atmosféricky ponurým vizuálem, (nepříliš četnými) naturalistickými scénami násilí, ironickým nadhledem a lepou i spolehlivě hrající Ingrid García Jonsson, jejíž konfekce spodního prádla dostane v závěru také prostor. A její závěrečný střet se zabijákem byl rovněž pěkně vyvedený. A do toho se mísí angličtina se španělštinou. Film má nepopiratelně nevypilovaný, od stupidit nedepilovaný scénář, napětí také zrovna nedosahuje vrcholných hodnot, ale ocitnout se v nesprávnou dobu na nesprávném místě má vždy pozitivní ponaučení do budoucna. 7/10 (28.07.2017)