Trabantem do posledního dechu

Zatímco předchozí díly nabízely unikátní záběry, ale z filmového hlediska nebyly úplně přesvědčivé, teď mi připadá, že Dan Přibáň udělal výrazný pokrok a výsledkem je jednoznačně nejlepší filmový záznam žlutého cirkusu. Že je to tentokrát nějak více o lidech než o autech, vůbec nevadí, spíš je to jednou z předností filmu. (17.03.2016)

Ty motorky to začínají kazit... Dokud jezdila jen auta, eventuálně ještě Marek samotný, byla to daleko větší zábava. Pořád je to velmi dobré, neustálé opravy jsou u takových aut předem očekávané, ale to věčné padání z motorek, riskování a úrazy, to bych pro příště vynechal - zbytečně je to zdržovalo. (03.09.2016)

Rychlost Trabantu a Maluchy ani velikost bicepsů Dana Přibáně tomu sice neodpovídají, ale trabantí filmy se svým směřováním čím dál víc podobají sérii Rychle a zběsile, jejíž poslední díly nesou znaky rodinného melodramatu. Od diváka se předpokládá, že jsou mu postavy, tvořící dohromady jednu - občas rozhádanou - mezinárodní rodinu, sympatické, rád s nimi tráví čas a budou ho tudíž zajímat jejich osobní krize a vztahy mezi nimi. Místa, kterými „žlutý cirkus“ projíždí, jsou oproti tomu tlačena stále víc do pozadí. Vyjma pár postřehů k velkému australskému šutru, pohodovému naladění obyvatel Timoru nebo (v kontextu filmu) nepatřičné vsuvky o neblahých ekologických důsledcích dojení palmového oleje, není důležité, kudy se jede, ale kdo sedí za volantem. Skutečnost, že jde kamera sociálním hercům víc na tělo, vychází také z většího zapojení malých kamer instalovaných na motorkách nebo v autech, takže jsme přítomni skoro všemu, co kdo koná. Zážitek z jízdy je díky tomu fyzičtější a intenzivnější, ale zároveň schází větší odstup od bezprostředního prožitku (který letecké money shots nenahradí). Osobně s tím nemám problém, protože mě tenhle sebevražedný oddíl na dvou a více kolech baví (včetně nových členů), ale kdo očekává klasický faktografický cestopis, jakými ČT2 zaplácává většinu všednodenních večerů, a zároveň neviděl žádný z předchozích filmů, bude zřejmě zklamán z toho, jak málo se dozví. 75% (17.03.2016)

Další trabantí cestománie je objektivně asi tou zatím nejslabší. Opět je neuvěřitelné, co parta kolem Dana Přibáně dokázala a stále dál a dál posunuje limity toho, co se dá s trabanty dosáhnout. Na druhou stranu je tento koncept už trošku okoukaný a ''rodinná pouta'', která jsou do zatím posledním trabantího putování vložena, výsledný dojem trošku kazí. Chápu, že pro aktéry je to důležité, ale trošku to podle mě nabourává koncept a strhává pozornost diváků od cestování trabanty neuvěřitelnými místy k sledování půtek mezi jednotlivými členy výpravy. (28.10.2016)

Dana Přibáně a jeho žluté trabanty mám hrozně rád a o to více mě mrzí, že tento jejich zatím poslední počin dopadl takto mizerně a zůstal ve stínu svých předchůdců. Chápu, že Dan chce být na každém záběru či skutečnost, že nekonečné cestování po monotónní australské přírodě není tak záživné jako u předchozích destinací, ale to, že film nemá absolutně žádný koncept a z celé cesty se nedozvíte nic jiného než, že tenhle dvakrát spadl z motorky a druhý to hloupě okomentoval, to už tvůrcům odpustit nedokáži. Celé to bohužel působí jako soubor na sebe nikterak nenavazujících a nicneříkajících scének a nezbývá než doufat, že je to pouze nepříliš povedené promo k našlapanému seriálu. Moje hodnocení 50%. (28.08.2016)